Skoro by se chtělo napsat elita strašidel.
Ve věži přeci strašívala bílá paní nebo zakletý hradní pán.
Pánů, paní i slečen a mládenců bylo hafo, ovšem tentokrát bylo milo.
Zněly housle, ale jak…! Tklivě…! Bouřlivě…! Šíleně…!
Až se ze smyčce prášilo…!
A zněly básně.
Tklivé, bouřlivé, šílené, ne od úst se neprášilo.
Próza nezůstala básním nic dlužna, a tak se četlo a tleskalo a zněly ty housle… tak tklivě a šíleně…