Ohněm krbu je minulosti vzkaz
zář polen žhnoucích do oharku
ohňostroj jisker, teď právě zhas,
co bosou láká nestinarku
k žhnoucím střepům poslední z těch váz

suvenýrů virtuálních cest
k terasám zahrad bez voliér
v tom nemnohém z bezstarostných měst
Tam vesla vzdal se gondoliér,
v masek reji nedbá na pověst

vášní již rozhoupaná bárka
byť v slibu má jen veršů ocel
pod stínem lva svatého Marka
Dohasnul krb. Zbyl žhavý popel…
Projde jím ta smutná nestinarka?