Oleum et operam perdidi – promarnil jsem olej (na svícení) a čas


To ve starém kdys bylo Římě,
co filuta byl znám tam švec,
ač k řemeslu stavěl se líně
přec úspěch slavil nakonec

Spálil švec kopyta i floky
pak, chabý že byl ekolog,
pop mořské vylil do zátoky
a svůj jen vedl monolog
"Ptáka koupím s lidskou řečí
AVE CÉSAR až bude znát,
jednoduché je to přeci,
v paláci nemine mě plat"

Stalo se. No a jak to znáte
z obavy by nepopudil,
za nocí, v půl jedenácté
mluvícího ptáka budil
Však ptáku, zdá se, nešlo k duhu
říkat co chtěl jeho pán
a lhostejný k ševcově dluhu
do světových jen zíral stran

V bludném švec se ocit kruhu,
s klením "perdidi operam"
dál v noci olej v lampě pálil
s ohledem jaksi na lidi,
že nikdo by jej nepochválil,
lkal "et oleum perdidi"
Však usmálo se štěstí smíchem,
jedenkrát a často pak
že kozel snad byl zahradníkem
AVE CÉSAR, řekl pták

V paláci přísný vládne řád
porušit jej švec se brání,
že úskalí však zdárně zvlád,
před císařem je znenadání
AVE CÉSAR, pták směle vece,
výslovnost ta nemá vady
Zle císař hledí na vetřelce
co lačně přišel za poklady

"Je k smíchu plebejec ten smělý,
stovka ptáků kráká čile
od snídaně ku posteli
AVE pro mé kratochvíle"
Tu moudrost osvítila ptáka,
děl povzdech co mnohé udiví
a v prospěch jistě ubožáka
„Oleum et operam perdidi“

Tu žasne císař, konsulové
i básník vypad z metafor
Že štěstí za žhava se kove
stran odměny se neved spor