pekne, JC
cez obrazy vnímané zrakom si ma vtiahol do jesenného plynutia v nás

zvlášť veršík
ozim prý už sít se má
ma prinútil zamyslieť sa nad zmenou farieb v mojom žití..ďakujem

Děkuji,
nic není jen smutné nebo jen veselé, ani ten podzim života.

Já to nevidím jako pouhou melancholii, to poklidné plynutí přináší tohle roční období vždycky a tys ho skvěle zachytil - i s tím přelitím do jara a vzkříšení. Ono z moře se taky voda vypaří, aby pak zpátky padala na zem a vtekla do potoků..a řek... a moře...

Děkuji, Dony,
je potěšitelné, když se najdou čtenáři se zájmem o napsaná díla.

Věro,
dík za zastavení a milá slova. Podzim nemusí být nutně depresivní..

Sisi,
veršotepec možná ale nenapadá mě, co bych mohl učit i když by mě to bavilo ;-)
Děkuji za hodnocení.

Jste také mým oblíbeným autorem na těchto stránkách.Vaše básně jsou požitek.Vždy mi přijde, že je " sypete z rukávu " s lehkostí.

Tesso,
ten poklid podzimu mně nevedl k melancholickým úvahám, právě pro ty ozimy, které jsou předobrazem příštího jara, nového života v jeho nekonečném koloběhu.
Děkuji za pochopení a hodnocení.

Ano,Tessa to správně vystihla.Tak to cítím i já.A smekám pokaždé,protože si Jiřího vážím,nejenom jako skvělého veršotepce,ale i jako moudrého člověka...učitele...

Jedna sloka přelévá se do druhé a do třetí - jako se vlévá potok do řeky a ta do moře - a celá báseň poklidně podzimně plyne....

néééé, já to napsala špatně..Omlouvám se. Myslela jsem tím, že by se dalo vyjádřit poetičtěji to, jak píšete, jak to na mě působí.. To mě mrzí, že to takhle vyznělo....Takže ještě jednou.Píšete krásně a nevím jak to vyjádřit líp...

Poetičtěji...
jistě, Soňo,
jenře pohled z okna paneláku na zmoklý, opelichaný park mě zavedl spíše k té sedbě ozimů.
Děkuji za tvůj zájem o moje díla.

Dík Terezko,
meditace už je taková, že se vracejí stejná slova, alespoň u mně. I dnes jsem u okna řekl "podzim" snad stokrát
;-)

mě se prostě líbí jak píšete i když by se to asi dalo vyjádřit poetičtěji. Průběžně si Vaše básně čtu a smekám...

rukopis jsem bez zaváhání rozpoznala, oproti jiným mi přijde lehčí, jako ten vítr venku. A i když je o nostalgii, přijde mi stále taková lehká, polétavá, když člověku nezačne plést vlasy do obličeje a nekontrolovaně obracet listy v knize, tak takové pofuky nevadí. Ve třetí sloce mne trochu zarazila změna rytmu a je tam na mne trochu moc slov s kořenem "zim".