Mrazí mě z toho.

Ac z jineho kraje, nez o kterem pises, prece jen pochazim z pohranici a opustene vesnice byly soucasti krajiny meho detstvi stejne tak, jako se odsun a pred nim soa dotkly mych predku.

Dokazu ocenit i vazane verse a jsem velikym obdivovatlem nekterych velice pevne danych literarnich forem, jsou-li dobre "naplnene". Stejne tak ocenuji i nejruznejsi formy verse volneho a cas od casu i experimentalni poesii. Jsou ale zkratka zpusoby pouziti jazyka, ktere mi jsou blizsi nez jine a nejde jen o syntax. Zkratka vysledny dojem pro me dotvari siroka skala faktoru a mam-li pouzit Tva slova, potom sice mozna mame rozdilne "chute", ale ja nedam jen na chut, ale ma-li me neco opravdu zasahnout jako celek, musi me dilo oslovit i po strance hmatove, zrakove, ...

Těší mě, Irem,
že tě přilákalo téma, které mě donutilo napsat toto dílo.
Máme ale zřejmě oba rozdílné literární chutě. Já dávám přednost ladně poskládaným bonbomům v úhledné krabici před hrstí podobných, nasypaných bez ladu-skladu v beztvarém igelitovém pytlíku.

Musim se priznat, ze ac me text jako takovy zcela miji, samotne tema mi je natolik blizke, ze mi to nedalo a musela jsem se tu znovu zastavit.

Umíš potěšit i neveselým textem a přenášet do svých vnitřních světů, díky za to...

Děkuji, Ivo,
někdy pomíjivost řídí čas, jindy mu pomůže lidské rozhodnutí. A nakonec zjistíme, že i ta pomíjivost k tomu světu patří.

Je to smutné, ale opuštěné hroby zanikají a jsou vsi, z nichž zůstaly pouze základy hluboko pod vodní hladinou, aby vedlejší město mělo co pít. Tvoji báseň vnímám nejspíš jako připomínku pomíjivosti všeho na tomto světě, který nikdy nebyl a nebude dokonalý.

Ano, to zcela jistě.
Nicméně jakkoliv je taková věc z lidského pohledu tristní, nelze se ubránit obdivu, s jakou razanci si příroda bere zpátky, co jí lidé kdysi "vyrvali" , a jak málo času k tomu potřebuje. Lidstvo tu jednou možná nebude, ale příroda ano.

Marto, Donne, Sisi, Soňo,
děkuji vám, že jste se zařadili k průvodu chápajících.
Věřme, že žádné podobné lidské tragedie se nebudou opakovat, ať je způsobil kdokoli.

Je plno smutku na světě, přichází s poraženým stromem, zarostlou cestou, opuštěným hrobem. A zaniklá místa, kde dříve žili lidé s jejich radostmi, starostmi i láskou, působí Tesso, o to více smutněji. Těm místům netřeba se vyhýbat, spíše bránit, aby nevznikala nová.

Maku,
děkuji za jednoduchý, ale bohatý komentář.
A slovo "pýší se" je náš moravismus ;-), a máš pravdu, teď se mi skutečně jeví poetičtější než ono "pyšní se".

Vorono,
myslela jsi správně. Je to návrat k pocitu, který jsem měl u takových zbytků německé osady v šumavském pohraničí.

JC vždy když si přečtu něco od Tebe...mrazí mě, jak tady píše Sisinka. Mrazí mě vždycky, ale hezky. Tiše "závidím" Tvou schopnost, takhle krásně psát..:)

Je to taková nostalgická vzpomínka na ono místo...trochu mne z ní zamrazilo...

Nebo také mrtvé vesnice v severních Čechách, které ustoupily těžbě uhlí.