Jen stará hrušeň, trpký má již plod,
strážce dějů, co čas dal na závoru,
kde ondy život kypěl opřekot
kouř než zved se ze spálených dvorů

Pak sovy plaše vlétly do otvorů
osleplých a uplakaných oken
naposled než rabín svinul tóru
a kámen kříže zůstal osamocen

nad krajem sklářů, copánků a loken
Jen hrušeň s jarem zas se pýší v květu
když s nevírou až vracíme se pro ten
příběh, dosud skrytý za roletu,

jak z chalup povstal popel. Či se pletu,
ta stará hrušeň, zde táta stavěl plot...
Bůh nepožehnal tenkrát tomu létu
kdy vydáni jsme byli na pochod