Již popsána je žití stěna,
i slábnoucí to chápe zrak,
od dveří po kolena
co příběh, to kameňák

Dech už druhý nebo třetí,
úsměv spíš jen pro náznak
málem starci jsou už z dětí
a nesplní se žádné „pak“

Co včerejšek zítřku přeje?
Možná to zdraví, přesto však,
na závěr jedné epopeje,
dvě piva a bramborák

Nač gratulace, plamen svící
vždyť stále stejný jede vlak
se štěstím prchli kominíci
a zchromlý kůň je bez čabrak