Luční zvonky zazvonily
a pozdní rosa vlákala
do příběhu o šťastné Cili
i veršového hejkala

Víly spatřil tančit… v zmatku
kloboukem si zdobil vřes
a že věřil na pohádku
ponurý opustil les

Jedna byla šťastná Cili
druhá šumná Vichřice,
ve vážky se proměnily…
S medem vzal dva krajíce

loudavým pak bral se krokem
komárů kde bzučel sbor,
pro dvě vážky nad potokem
v ranci měl pár metafor

Delší čas že bloumal světem
svál mu vítr z listí plášť
skutálel se klobouk s vřesem…
Hejkal necítil však zášť

občas se i blížil k cíli,
pak poeticky dal pár slok
do příběhu o šťastné Cili
Teď v lesích je jen na záskok