|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Modlitba
Přečetla jsem si tu dva texty, Jiřího a Marka, jež lze označit jako modlitbu. Snad přijmete můj vlastní pokus o podobnou Prosbu či rozhovor s Bohem (bohy) - a to navzdory tomu, že nejsem věřící. Přesto snad...
Omlouvám se, můj text je narychlo, možná se ještě vrátím a budu upravovat.
Vzývám Tě a prosím, duchu Země,
dopřej mi poznat Tvé tiché srdce,
tlukoucí pod vrstvou nánosu černozemě,
i s kořeny dobra a zla,
od věků navzájem propletené.
Jen ruce a jejich práce,
tak i usilující touha očistit se,
mohou dát radost z úrody
šťavnatých plodů zítřka.
Poznání lehkosti v tíži Života.
Vzývám Tě a prosím, širé Nebe,
unášej mou duši větrem,
nechej ji třebas bloudit znovu a zas,
osamělou, zdivočelou,
ale nedovol nikdy,
abych dopustila se bezpráví
na jiných,
tím i na sobě...
Vzývám Tě a prosím, mocná Přírodo,
je mnoho ve mně člověkem,
však více je dosud zvířetem,
dopřej mi poznat
sama sebe...
Léta Páně 2015, dne 3.1. věnováno autorem
Helen
|
|
|
|
|
|
|
|
Bohužel, nemám možnost úprav, je mi odepřen přístup k mému textu.
Dávám tedy na vědomí, obsah přepracován, v této podobě není aktuální! Děkuji.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
... a někdy pláč v květech a úsměv dešti, prostě radost a úžas z toho, že jsme tady a teď  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jsem šťastná, jestli se mi podařilo slovy v textu sdělit, co píšeš ve svém komentáři, Špáďo. To je fantastické, jestli to cítíš...
Děkuji ti, Špáďo, mám velikánskou radost 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Teď čtu svůj komentář ještě jednou a koukám, že jsem nedostatečně vypíchnul, že to vše cítím z tvého textu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nu, a omlouvám se, ale nemám možnost svůj text opravovat, ač zkoušela jsem v minulých dnech ještě s ním trochu pracovat. Vím, je z básnického hlediska velmi nedokonalý, určitě se k němu budu ještě vracet, ale asi již až za delší čas. Zatím, prosím, přijměte tuto moji novější verzi, říká se snad do třetice... ráda bych, aby byla stejně upřímná.
Modlitba
Vzývám Tě a prosím, duchu Země,
dopřej mi poznat Tvé tiché srdce,
tlukoucí pod vrstvou nánosu černozemě,
v níž hluboko zapuštěny
kořeny dobra a zla,
od věků navzájem propletené.
Jen ruce a jejich práce,
tak i usilující touha očistit se,
mohou dát pocítit radost
z úrody šťavnatých plodů zítřka,
lehkosti bytí v tíži Života.
Vzývám Tě a prosím, širé Nebe,
unášej mou duši s větrem,
nechej ji třebas bloudit
osamělou, zdivočelou,
ale nedovol nikdy,
abych dopustila se bezpráví
na jiných,
tím i na sobě...
Vzývám Tě a prosím, mocná Přírodo,
je mnoho ve mně člověkem,
však více je dosud zvířetem,
dopřej mi poznat
nezávislost,
lásku ke svobodě,
jádro bytí
sama sebe.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji za tvé zastavení, Špáďo, a za přečtení mého textu, nesmírně si toho považuji.
Ano, chceme-li poznat život kolem nás, ten všeobjímající, věčný, stačí pokorně se rozhlédnout.. někdo zahlédne Boha na nebesích, jiný Věčnost v prostoru.. ale všichni, kdo se dobře dívají, spatří usměv v květech, pláč v dešti, radost ve volnosti divokých ptáků.. každý podle svého naturelu, povahy a zkušeností :-)
Ještě jednou děkuji, Špáďo |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
děkuji, Dagmaro, cítím tvé souznění... |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Cítím silnou pokoru k životu ( i vlastnímu) a hlubokou úctu k jiným…
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Milá Helen, zdá se mi úžasná pasáž:...ale nedovol, abych se dopustila bezpráví na jiných, tím i na sobě... Vypovídá mnoho o Tvé osobnosti. Rozumím Ti. I já neustále pochybuji o sobě a svých schopnostech. I já se kaji za své "básnické" pokusy. Ale možná právě spontánnost výpovědí vyvažuje umělecké pokulhávání. I mě rozradostnila Tvá slova o potkávání. Co může být v životě důležitějšího, než přinášet druhým radost? Těším se na Tvé další básně |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Modlitba
Vzývám Tě a prosím, duchu Země,
dopřej mi poznat Tvé tiché srdce,
tlukoucí
pod vrstvou nánosu černozemě,
v níž jsou i kořeny dobra a zla
od věků navzájem propletené.
Jen ruce a jejich práce,
usilující touha očistit se,
mohou dát radost z úrody,
šťavnatých plodů zítřka,
lehkosti bytí v tíži Života.
Vzývám Tě a prosím, širé Nebe,
unášej mou duši s větrem,
nechej ji třebas bloudit
osamělou, zdivočelou,
ale nedovol nikdy,
abych dopustila se bezpráví
na jiných,
tím i na sobě...
Vzývám Tě a prosím, mocná Přírodo,
je mnoho ve mně člověkem,
však více je dosud zvířetem,
dopřej mi poznat
nezávislost,
lásku ke svobodě,
jádro bytí
sama sebe.
Snad je text po drobných úpravách přijatelný. Prosím, je-li možné, o jeho výměnu za vložený. Děkuji.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Milí přátelé, Doto, Básněnko, Doremifo, Jiří, Miriam, Mirko, Dagmaro, to je úžasné, tolik krásné odezvy! Ani trochu málo jsem ji neočekávala!
S pokorou děkuji za vlídná slova, sdílení, povzbuzení.
Děkuji ti, Doto, za vlídnost a shovívavost .
Básněnko, ty víš...
Doremifo, děkuji za shovívavost a sdílení.
Jiří, děkuji za inspiraci!
Miriam, je to možná i způsob, jak neustrnout. Děkuji ti. Vidím, jsi tu nováček, hodně štěstí a krásných veršů. :-)
Mirko, určitě ano, shodit slupku navyklých civilizačních stereotypů a začít se ptát a odpovídat si pravdivě, upřímně...
Dagmaro, především tvoje slova a empatie mě nesmírně rozradostnila, až se ve mně rozlilo teplo :-) Vím, že nejsem básnířkou, moje texty, to je hledání... cesta... a podaří-li se mi na ní potkat člověka, je to to nejkrásnjší, co si můžu přát... Tebe jsem dnes potkala!
Všem moc děkuji, i každému zvlášť, kdo si jen přečetl. Děkuji.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Kořeny dobra a zla jsou
propletené v každém z nás
rozplétat je znamená
hledat sebe sama.
motlitba krásně upřímná, vroucná i pokorná, její přirozená bezprostřednost nepotřebuje retuše
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
a já si říkám, jestli nemá člověk ptát se sebe, třeba právě to chce...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Hadať a nachádzať sám seba je asi celoživotná cesta.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Země, Příroda, Nebe...
jsi na správné cestě!
*
|
|
|
|
