Ano, jde to i zpívat, Špáďo! Připomíná to dávné soutěže hdubních virtuozů v salonech mecenášů, kdy jeden hostitel zadal pár tónů a oni si vymýšleli variace. Pamatuji si, že jsem v knize o Bethovenovi, tuším Sám proti osudu /Zhoř/ o tom četl. Bethoven tehdy zesměšnil nějakého českého abbého, který sklidil  potlesk za variace na jeho melodii. Bethoven si půjčil pro změnu jeho noty a přehrál je vzhůru nohama! Pasn abbé neuměl prohrávat...

...děkuju, Shimmire, vážně jsem to nevěděla.

Doremifa: Pantum nebo pantun je lyrická forma původem z malajsie a indonesie. Má čtyřveršové sloky se střídavým veršem a vždy 2. a 4. verš jedné sloky se opakuje v následující, jen na 1. a 3. pozici a poslední sloka by měla končit veršem úvodním. Ale stejně jako u sonetů někdo používá třeba verš obkročný ABBA...Je to takové cyklické rozvíjení tématu a úvodní verš by měl končit poslední sloku...Prostě takové veršohraní...

Z našich básníků takhle veršoval třeba Vrchlický a Čelakovský...

Taky nevím, co je pantum. Ovšem Špáďova definice na tento text sedí jako ušitá. Absence poezie je nahrazena kolovrátkovým opakováním týchž rýmů.

 

Dle mého (laického) názoru dodržet rýmovací schéma přece neznamená, že budu  opakovat beze změny celé řádky! Nebo jo? V tom případě může jít bohatost jazyka do kopru, stačí omílat dokola tytéž fráze...(mimochodem, to už tu kdysi bylo, za totality, akorát šlo o"prózu" v novinách. Myšlenka žádná, zato se po tom lehce zblblo)

Ježíšíkriste Shimmire, já tě měla za romantickou duši a tys nám tu popsal svoje noční poluce.  Ono se tomu teď říká pantum? No vidíš, člověk se pořád učí.

nejdřív přiznání: nevím, co je pantum. No, nevím, co nadělám.

 

jinak mám pocit, že básník pouze nemnoze rozvíjí myšlenku první sloky a báseň se tak neposouvá, ale možná je pes zakopaný v tom, že nevím, co je pantum.