já na svět prošla jsem
ouškem jehly

(zapomeň, Alenko, na zrcadlo!)

příběhy ožily
a hned popelem lehly
svítání za oběť lůze padlo
bylo tak naivní
mladé až běda
bázlivý vykřičník a ostré Cis v hlase
když pomoc zkoušelo
v nebesích hledat

 

a On tam nebyl
(není tam nikdy, zdá se)

rukojmí?
neberu
směju se vašim slovům
těm korálkům na niti
úzkosti zdědené

 

já na svět prošla jsem
a projdu zas a znovu

pro výdech poslední

 

prosebné
…ještě ne!...