Děkuju za komentář, píšeš v množném čísle, takže předpokládám, že těch míst, která ti neseděla, bylo více. Kde ještě ti to drhne?
Někdy to zalamuju záměrně. Třeba v té pasáži, kterou zmiňuješ, jsem se snažil zdůraznit takové to období, kdy se děti na všechno ptají a jedno z nejčastějších slov, které následuje po zodpovězení nějaké otázky je proč. Konkrétní situace: „Tak dobře horizont je tedy místo, kde se nebe dotýká země, ale proč se tam nedá nikdy dojít, když na něj dá ukázat prstem?“ Pro dítě jde o zcela konkrétní místo u toho křoví a proto je pro něj obtížně pochopitelné, že je to nemožné. Takže je sice fajn mu to vysvětlit na příkladu koule, ale mnohem lepší je, se na tu zcela marnou, ale krásnou, výpravu vstříc horizontu také vydat a dokázat, že to skutečně nejde. A během té cesty padají další a další podobně lehké, ale i obtížné otázky, na něž jsem odpovědi neznal, ale přesto jsem se snažil mu nějaké dát. Ostatně v jakou roční dobu je obloha modřejší než právě v říjnu? Nebo ty snad víš, proč padající listy zaberou prakticky celé barevné spektrum s výjimkou modré? :-) Chtěl jsem právě tenhle fakt podtrhnout a současně ho propojit s tím, jak ten den skutečně vypadal. Dalším důvodem, proč dělám to, co dělám, je ten, že mě baví čtenáři otevírat ty pomyslné dveře velice pomalu a tím u něj vyvolat pocit, že naprosto neví, jaké další slovo, nebo význam bude následovat. Musí se nechat vést a jakoby se těšit na další překvapivá místa, nebo obrazy ve kterých se díky čtení ocitne. Těžko se mi to popisuje… No, ale taky je dost dobře možné, že se mi toho výše uvedeného cíle nedaří dost dobře dosáhnout a jen to vypadá divně a krkolomně. Každopádně jsem rád, že ses ozval s kritikou, protože to člověka nutí se nad tím, co dělá zamyslet a znovu si i sám před sebou obhájit, proč se vydal právě toule cestou.
 

Příjemné psaní. Jenom mě osobně nějak místama přišlo, že to máš strašně svévolně proti přirozenosti rozsekaný do řádků. Možná jsem moc jednoduchý čtenář.

 

Např.

oba už víme proč
        nejsou žádný stromy
        modrý
        i když barevný jsou všemožně

 

bych podle smyslu viděl vysázené takhle:

 

oba už víme

proč nejsou žádný stromy modrý

i když barevný jsou všemožně

 

 

Děkuju Motýle a tak mě napadá, že objevovat něco nového se přeci dá stále :-)

tvoja podzimní náladovka ma "prinútila obzrieť sa" do čias, keď sme vždy objavovali niečo nové, krásne..., pekne si to napísal...

Ahoj Rezko, těší mne, že jsi nahlédla.

...a za humny je drak 

a klidně papírovej, na modrý obloze...

a přitom ho nikdo nemá za lháře, odvádět pozornost se asi smí.
 

Do mé nádrže se hodí každá kapka emocí, děkuju za návštěvu Doto.   
 

Zajímavej komentář ze kterého plyne, že možná existuje i něco na způsob duševního extravilánu.  
 

jo, tohle je pocit, kterej dokáže člověka naplnit

Je úžasné dostat se za humna, která jsou v nás. Ten text mě dostal, díky! 

To je pravda, díky za nakouknutí.
 

I malá ručka dokáže rozdávat velké štěstí...

*

ach ta avíza...