Milí Špáďo a Dagmaro, kéž by úsměvy byly jako okvětní lístky, volně se vznášely prostorem, dokud je vánek nerozfoukne do srdcí a myslí všech lidí...

Mnohokrát a s velkou pokorou Vám děkuji za vlídné zastavení.

Děkuji.

 

Sendy, mám si Tvá slova vysvětlit, kdybys měla slabší náturu, bylo by hůř? Mám dojem, že tu jsme na literárním serveru, nikoliv na bojišti. Jsem ráda, že Tě můj text nezabil. Vkládala jsem ho s nadějí, že potěší.
Ne, záludnost kvůli přeřazení kategorie nehledám, jen jsem byla překvapena - právě kvůli Tebou zmiňovanému hledání. Je mi ctí, že jsi text zařadila mezi poezii, ač já sama jsem si to netroufla, a ano, právě s ohledem na Tvé dřívější výtky.
Básněnka je pod mým textem host, její repliku vnímám obecně, přiznám se, zprvu mě rozesmála. Její kompatibilitu s autory není mým úkolem zkoumat!
Dobrý den.

Přeřadila jsem, protože se to potom lépe hledá, toť vše. Žádnou záludnost v tom nehledej.

Nic neměň, já ti jen napsala svůj čtenářský názor. Básněnka má úžasnou kompatibilitu s autory, já zas vlastní názor. A proto se mi holt občas stane, že škobrtnu o škobrtavé místo. Žádné strachy, jsem silná nátura, nějaké škobrtnutí mě nezabije. 

Tobě stačí natáhnout snad jen dlaň, zavřít oči a můžeš si pohladit svůj malý kousek vesmíru, co je jen tvůj, vysněný...

Milá Helenko, připadá mi úžasné "dotýkat se prsty nahého snu" - co si přát víc? Je něco krásnějšího než sen? A co teprve dotýkat se jeho nahoty, která nezná přetvářku.  "Rozumové zdůvodnění" snu a formální výtky jen dokazují, že přicházejí od člověka, který už dávno přestal snít. Nezbývá, než ho politovat. Tvoje báseň je pro mě intenzivním zážitkem a za ten nezbývá, než poděkovat.

Ivanko, ještě jednou mnohokrát Ti děkuji.

Přiznám se, zprvu jsem se představě, již jsi nastínila, usmívala... ale je to smutná představa. Já také některé věci, když čtu, vnímám jinak, když se mi nelíbí, věc odložím, když zaujme, snažím se porozumět. Ale vždy si považuji snahy autora sdělit cosi, snaha o sdělení je vždy lepší, než nedělat či nesnažit se vůbec o nic. Alespoň si myslím. A tak za mě, je lépe povzbudit, nikdo nejsme dokonalým a i máme různé představy. Nad případnou kritikou vždy se usiluji zamyslet, proto jsem dílko vkládala, pomáhá mi vidět jinýma očima :-)

Děkuji Ti, Ivanko. Z celého srdce 

 

Děkuji, Ivanko, také jsem ji určitě četla, ale na tanec slonů si nevzpomínám, zřejmě jsem byla příliš malá, abych knihu ve všem vnímala. Podívám se po ní, jsem ráda, že jsi ji připomněla, moc se teď těším! :-))

Ahoj 

Sendy, zamýšlím se znovu nad textem a tím, co Ti v něm skřípe, myslíš, že by částečně pomohlo, kdyby bylo vynecháno slovo "tak"?   a text pokračoval :  proč jakási tíže... ? Pokud ano, nechám Ti na úvaze, zda opravit či ne. Za Tvůj postřeh děkuji :-)

Milá Básněnečko, ani jsem nečekala, že se zastavíš, Tvůj krásný koment mám již jinde, ale moc a moc Ti děkuji.

K té mystice slonů, snad dodám... Ano, sloni vystupují v legendách a příbězích o stvoření světa. Pro mě však je mnohem zajímavějším, jak jsem se dočetla, že slon je  velice inteligentním zvířetem, které cítí vděčnost, truchlí za mrtvé tvory a prokazuje skvělou paměť.  Když jsem byla hodně malá holka, našla jsem na ulici drobnou plastiku - ozdobu na krk, vyřezávaného slona z pravého sloního klu. Mám jej dosud, ač jsem se kolikrát zamýšlela, jakým způsobem byl kel získán...

Hezký den, milá Ivanko :-)

 

Dobrý den, Sendy, přiznám se, původně jsem zamýšlela požádat o vložení do poezie ostatní, ale jak myslíš, jen mě takovéto přeřazení právě od Tebe udivuje, nicméně, děkuji :-)
Možná proto Ti místo skřípe, protože se nejedná o skutečnou poezii, je to nedávná momentka, zachycení stavu, úplně obyčejné, nechtěla jsem hledat nové, neotřelé výrazy či podobenství - a ani to neumím, jen co mi přišlo spontánně na mysl, cítila jsem jakousi rozpolcenost nálady, i přes štěstí, jehož se mi vrchovatou měrou v životě dostává a prožívám. Inu, život je život, i když nám hvězdy svítí nad hlavou :-) 
Děkuji za Tvoje zastavení, mnohokrát děkuji za přečtení i zmínku toho, že v mém textu je místo, jež Tě zaujalo, to mě těší. 

 

mystika slonů je zřejmá...vidím jejich rudou barvu s archou pro houpavost vesmíru...vykostit jej, to by byla chyba, velká nad míru

Změnila jsem škatulku, protože si myslím, že jakkoliv je báseň zamyšlením, nesplňuje kriteria literárního útvaru "úvaha" tak, jak zde byl původně zamýšlen.

 

Zakopla jsem o  tak proč jakási tíže tlačí... Přijde mi to krkolomné, vrzající, skřípakící, prostě místo, které mi "nesedlo".

Naopak m zaujalo:

 rytmuji v harmonii mlčenlivých příslibů
 v blízkosti tebe závratnou mnohostí