Ta některá poprvé ... mám ráda vázanou poezii, umíte ...

V životě i v lásce. Máš pravdu, Doto.

 

Marcone, těší mě, že jsi četl a nabídl jiný úhel pohledu. Nevím, jak to mají ostatní, ale já už mám jaksi ( a bohužel) zažitá určitá slovní spojení a asociace, takže když planety, tak Mléčná dráha. Když tak na to zpětně koukám, postavilo to celý obraz do předem daného kontextu, se kterým už fantazie čtenářova nic moc neudělá. Chyba. Alespoň teda v poezii, která by měla být právě o hledání nových a neobvyklých souvislostí.. No - Mléčnou dráhu už nechám tam, kde je, ale příště si dám víc majzla. Díky.

Co začne, musí skončit. Otázkou je délka trvání. A někdy víc než to intenzita.

Ahoj. Asi to tu vždycky napíše někdo někomu, že by si to uzpůsobil dle obrazu .... atd.

Mě po asi 7mém přečtení (to mělo být tajné) napadl 4tý řádek " kolizí planet draze věčné "ve smyslu  ke kolizi, té zamýšlené spíš, než k místu.

poprvé je věčně jen jednou ...

Každý to vidí po svém, a tohle mě prostě najednou napadlo. Nic to však nemění na faktu, že origo je prostě origo ...

Dík, dámy, že jste se tu zastavily a podělily se, ať už básnicky či prozaicky, o svůj náhled na "poprvé"

ano, je to tak, Tessinko, a

(já tajně doufám, že je nám to poprvé ještě hodně vzdálené..)

 

 

já třeba vloni poprvé ochutnala pomelo...

každé poprvé je o poznání

ráda četla tvoje" poprvé" veršované, víckrát... 

Je prima číst poezii! Myslím tu opravdovou. U tebe je to sázka na jistotu. Ukládám do šuplíčku na další čtení. Ona totiž i "podruhé" a "potřetí" bývají krásná.

poprvé bývá někdy i naposledy

 

nic není jako dřív

když tají ledy

když polibek raní ústa

a dech se staví na zápraží

 

to po stisku pak klika baží

a zdá se , že po druhé je jiné..snad...

 

A já mám zase ráda čtenáře, kteří se nejen zastaví, ale i slůvko přidají. Dík, žes tu byl...

vždycky si rád přečtu dobrou vázanou poezii od někoho, kdo ji umí. Proto mám v tomhle ohledu rád litweb, že je tu dost takových autorů jako JC, Marek a mnozí další, mezi nimi i Ty, kteří to prostě dají

Jiří, otázka nezní ani tak "kde" jsou ty konce jako spíš "jaké" jsou...

 

Helen, těší mě, žes objevila i něco pro sebe

Nádherná formulace, moc se mi líbí : z úlomků dechu čas je slepen... 

Zajímavé momenty jsem našla pro sebe v Tvojí básni, Tesso, díky za ně :-)

Jsem ráda, Doremi, že sis našla svou vlastní vzpomínku v té mojí.

No, jsou i poprvé, kterým žádné naposled nepřecházelo. A ta se vtisknou do paměti nesmazatelně, na desítky let jako tohle, možná i nadosmrti. Snad je to tím, že v dospívání vnímáme všecko intezivněji...

Dík za vpuštění.

Kde jsou konce těch začátků na nichž bylo slovo...

...jen parafráze na Janovo evangelium.