Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Dožínková
Povřísla sklizně, srpy za opasky,
zpocená záda, scéna bez kulis
A peřím načechrané husopasky
si vlastním stínem kreslí půdorys
 
Slova se lámou, tak marně hledal bys
 
smutek v písni vyšňořených domů
kde vůní stodol rozvířený prach,
jak mechu kámen v starém lomu,
ustýlá slunci v dusných prostorách
 
Zhoupla se Panna na kyvadle Vah
 
letních šípů vystřílen je toulec
Na koberci strnišťových hrotů
rozmarný fakír, vítr bezdomovec
úsměvům ticha šeptá anekdotu
*
 
Léta Páně 2016, dne 21.7. věnováno autorem JC senior
  
|<  01   02  >|
21.7.2016 | 20:08    JC senior

Panna se sice ještě nezhoupla, ale na strniště jsem už narazíl...
Úsměv
Dík, Hano.
21.7.2016 | 19:55    hanele m

taky bych strniště ještě nechala v nedohlednu.. ale hezky pokládaná slova to jsou Pohoda
21.7.2016 | 19:06    JC senior

Prázdniny v době žní...,kdo je nepoznal, nepochopí.
Dík, Sendy, za uvedení a milou vzpmínku.
21.7.2016 | 18:58    Sendy

Ještě ne, ještě je brzy, prosím.
 
Jako holka jsem jezdila na prázdniny k babičce na vesnici. Asi jako většina dětí tehdy. Těch šťastnějších. Na začátku července se vzduch horkem tetelil a poskakoval nad roztaveným asfaltem silnice, po které jsem šlapala od autobusu do vsi. Šla jsem kolem kravína, a světe, div se! Já tu "vůni" milovala. Dodnes mi evokuje léto, volnost, lítání po lese, silniční lišej a koupání v řece. Na konci srpna mě babička prakem sestřelila z kola, hadicí ze mě smyla prach a bláto, oblékla mě do čistých gatí a trička a poslala mě štandopéde dom. Po zlatých klasech obilí se slehla zem a po strništích se proháněl stále chladnější vítr. Z oholených polí čiší smutek podzimu.
|<  01   02  >|