VÝTVARNÁ DÍLA
|
Dívej se pravým okem
Když máš kompas a znáš směr...
Otevřela oči a začala číst.
Četla pořád a všude i pod lavicí. A pak psala dlouhé tresty. Stokrát. Nemám si při vyučování číst pod lavicí. Číst je jako jíst. A psát je hlad. Hlavní je nedat se chytit.
Musíš utíkat.
„Kam pořád utíkáš?“ zeptal se Malý princ, „řeč je přece ukrytá v růži.“ A ony přišly, je jich plná zahrada. Někdy píchají a nejde to poslouchat, ale jinak to jde. Možná jen více ptáků přiletělo.
A pak ten poštovní holub, co z nebe spadl k nohám. Dala mu najíst a napít, byl tak unavený, poděkoval a musel dál. Dívej se pravým okem, uvidíš siločáry země utíkat
za dva.
Léta Páně 2016, dne 29.7. věnováno autorem
Anna Marie
Kategorie: Poezie
|
||||||||||||||||||||||||
