|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Poslední dobrou Olince
Za včerejší ledové a jasné noci…
Tvé slunce zůstalo v nás…
Dobrou noc ze stříbra luny,
za mrazu, co nese chvění
tvých strun s vůní kalafuny.
Dobrou noc, ty vánku z polí,
co tišívá osamění
duší, jichž srdéčka bolí.
Dobrou noc, netoč se zády.
Dál buď ještě naše dění
s chutí mléčné čokolády.
Věčný sen na hvězdné báni
aťli je či vůbec není,
zůstaň naše kolébání.
Dobrou noc, tvé zlaté slunce.
Tváře obzor nepozmění —
dál maj úsměv po meruňce.
Léta Páně 2017, dne 11.1. věnováno autorem
Špáďa
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Vím, že víš. Díky moc za Tvá slova.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Je dál každý, koho si jeho nejmilejší nedají vzít.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Byla naše sluníčko a v myslích i srdcích zůstane napořád. Díky Ti za milé verše.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
poslední dobrou pro životní ztráty
jsou lidi skvělí
láskou vrchovatí
tvá Olinka byla jistě jednou z nich
to rozloučení plane
stejně tak jako vích...
ať se jí navždy dobře spí...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Aničko Marie, dík za něžně syrové životní pravdy.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Díky, Tesso, za malinké a milunké pokonejšení.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
život je hlína voda slunce láska
život je pták
a taky rýč
drn času ukrojí
svou ostrou dlaní
a pak
pohne se
a dá ho zpátky
udělá frr
a je pryč
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...ticho z počátku vždycky bolí...zároveň ale umí duši zkonejšit do smíření...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Když ticho zabolí víc než píseň,
zpěv o píď zvedne nás do výšin.
Pakli tón tesklivý násobí tíseň,
radš znova vnořit se do tišin.
Díky, Jiří, za milé verše.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Díky za lichotku.
Umím celkem dobře i mnoho jiných věcí než poetiku, ale rozhodně ještě víc jich neumím vůbec nebo je zvládnu jen částečně (a přesto do nich někdy drze fušuju, abych sám sebe nakonec přesvědčil, že jsem to měl nechat odborníkovi).
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
tak dobrou noc, hlas jen vzdychne
bylo nám dobře na zemi
vánek z polí jednou ztichne
pro věčný sen s písněmi
**
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
S tímhle skvělým člověkem byly jen kouzelné okamžiky, a žádné jiné. Vzácná to a šlechetná bytost.
Ale obecně to mám podobně, od jisté chvíle už jen v dobrém, nejedná-li se tedy o přírodou naprogramovaného gaunera či jiný její omyl.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
mám takový ten zvláštní pocit, usmívám se byť bych neměl. Takové to, ano lehce jsi napověděl, a pomohl mi ten pocit identifikovat. I přes veškerý smutek světa bych se dokázal usmívat, protože si pamatuji jen kouzelné okamžiky a nic jiného. Takhle to myslím a takový mám pocit z Tvé básně.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Bohunko, ano, svit jasného a velkého měsíce kolem úplňku mě často inspiruje k poetice.
Tentokráte tomu bohužel předcházelo něco moc smutného.
A díky za milé uvedení.
|
|
|
|
