Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Pavlínka
Žijeme v době informací a dezinformací.
Odlišit jedny od druhých bývá problém, a tak na to občas kašleme.
Ale schválně - co následující text?
Pravda nebo lež?

Nebudeme si nic nalhávat – život je v podstatě rutina.
Dospělý jedinec rodu Homo sapiens jej absolvuje v nekonečném kolečku, které uzavře až smrt.
Do práce. Z práce.
Nakupovat. Jíst.
Uklízet. Mýt se.
Spát. Sem tam (ne často a ne nutně vždy) se rozmnožovat.

Někteří z nás ve snaze vybřednout ze stereotypu vyburcují v sobě kreativitu. Takže píšeme, malujeme (lhostejno, zda obrazy či čerty na zeď), fotíme, pouštíme do éteru draky, drony nebo hoaxy, socháme sádrové trpaslíky a vůbec všemožně kutíme, abychom v sobě i v ostatních vykutali alespoň drobnou radost z vytvořeného. Není to zas až tak těžké, neb náš mozek byl ke kreativitě stvořen.

Zkusme si však představit, jak jednotvárný život vede kupříkladu takový jedinec rodu Gallus gallus f. domestica. A teď nemám na mysli ty, jejichž fyzický i duševní obzor je zarámován mřížovím klece, ale třeba ty moje – pravé vesnické slípky.

Kurník?
Nuda. Noclehárna, nic víc.
Zahrada?
Nuda. Už ji znají skrz naskrz, od plotu k plotu a do hloubky půl metru.
Hnojiště?
Nuda. Žížaly mají pořád tu samou nemoderní růžovou barvu a v zobáku se kroutí pořád stejně trapně a marně.

Rozptýlení už neposkytuje ani občasný útok jestřába.
Když se naposled pokusil udělat z té nejpomalejší trhací kalendář, byl přistižen naším chrabrým pasteveckým psem a připraven o jedno ocasní pero a svou hrdost.
Od té doby posedává v uctivé vzdálenosti na špici smrku a jen občas pronese nějakou výhružku v jestřábím jazyce, na kterou ovšem žádná, své cti dbalá, slepice nedopoví ani kvoknutím.

Takže  - co jim zbývá?
Spát, žrát, snášet vejce.
Vážně k uzoufání, že ano?
A přece si jedna z nich našla své tvůrčí téma.

Ačkoli nemá ani ponětí o kubismu (aspoň doufám), rozhodla se snášet hranatá vejce.
Ne, nečekejte, prosím, klasickou krychli, až taková masochistka to zas není. Vytváří půvabné, světlounce béžové mnohostěny. Prostě takové vejce viděné z více úhlů najednou.
Říkám jí Pablita – něco jako španělsky Pavlínka, na počet mistra Picassa.

Tuhle jsem o ní chtěla napsat do novin.
Měli sice místo jen v silvestrovském vydání, což by nevadilo, ale požadovali portrét nadané tvůrkyně. A to se ukázalo jako problém.
Bohužel totiž nevím, která to je.
Všechny jsou stejně hnědé, a protože se do hnízda s oblibou narvou dvě až tři najednou (asi aby si mohly během snášení splknout), nemám šanci umělkyni poznat osobně.
Na co se však můžu spolehnout, že každý den najdu vejce, s jehož postavením na špičku by neměl problém ani Kolumbus, ani kdokoliv jiný.

Vymyslela jsem však plán. Prostý, leč geniální.
Na jaře koupím kohouta – a pak jen počkám, která z těch pipek vysedí kuřata s hlavičkou jako tamagoči….

 
 
Léta Páně 2018, dne 5.1. věnováno autorem Tessa
Share
  
|<   01  02  >|
16.1.2018 | 21:09    JC senior

Poněkud opožděně, ale věřím.
Vždyť jsem viděl i motyku, která "spustila".
8.1.2018 | 19:44    livebet

to není vejce, to je asteroid. Už to mám, máš slepici E.T. že jóó?Smích
no tak jo, budu ti teda věřitÚsměv
7.1.2018 | 16:35    básněnka

Pravda, trochu jsem to popletla, jo ta slípka s barvou noci ho snese a pak, je zcela obyčejnej pták, raraši ale jsou a budou, mamon je vábnička s barvou rudou
7.1.2018 | 13:36    Tessa

Livebet: Z moduritu? To se dá ještě sehnat? Kdybys bydlel blíž, mohl by ses přesvědčit na vlastní oči, takhle se budeš muset spokojit s fotkou pod článkem (do komentáře se mi ji nepodařilo vložit). To je jedno z těch "normálnějších".
 
Anna Marie: Dík, že jsi četla. Jsou jen takové drobnosti, útržky ze života. Ale život se koneckonců skládá právě z drobností.
 
básněnka: No ba, spousta lidí žije bez přemýšlení a běhá v tom nekonečném křeččím kolečku, aniž by jim to přišlo zvláštní. A pokud jde o ty rarachy - černá slepice ti jen snese to vejce, "vysedět" si ho musíš sama - 6 týdnů nosit pod levým podpažím a celou tu dobu se nemejt. Jednou jsem měla černou slípku a byla v pokušení, ale pak jsem si řekla, na co by mi byly ty haldy prachů, co by mi rarášek obstaral, že....Smích
7.1.2018 | 12:00    básněnka

karakteru, zapletla se mi písmena, to víš brejleÚsměv
7.1.2018 | 11:59    básněnka

i lidi žijou bez přemýšlení, záleží na katakteruÚsměv
 
a černý slepice se nenuděj, když vysedí vejce( jak je všeobecně známo... )je z něj rarach Úsměv
 
7.1.2018 | 10:50    Anna Marie

Já mám tyhle malé povídky ráda. Aspoň se člověk zasměje. Nepravidelná vajíčka znám, i jestřába. Já přišla o všechny holuby, sejmul mi předposledního přímo před očima a ten poslední měl strach vyletět z holubníku, pak se zmizel...
6.1.2018 | 22:36    livebet

jasně, ale ne z moduritu, nybrž z usmaženímožnéhoSmích
6.1.2018 | 22:29    Tessa

Ano, Doto, u mě má skutečně inspirace dvířka dokořán. Ta od kurníkuSmích. Díky, žes nahlédla.
 
Tak ty live, pochybuješ? Chceš důkaz místo slibů?
6.1.2018 | 22:18    livebet

skoro bych ti rád tento "fragilitní úkaz" na Tvým dvorku věřil. Úsměv
Že je to moc dobrá minipróza, tomu nevěřím. V tom, že dobrá je, mám jistotu.
6.1.2018 | 22:15    Dota Slunská

Jak slépka dohnala Tessu ke kreativitě. Inspirace se dá najít skutečně všude a u tebe má, vidím, dvířka dokořán.
5.1.2018 | 19:47    Sendy

Vím, chystám se na něj, ale mám docela strach. Macek není Jirotka. Jestli on z toho Saturnina neudělal suchara...
5.1.2018 | 19:45    Tessa

Dík. A baví tě Jirotka nebo Macek alá Jirotka? Napsal pokračování Saturnina, ale já to ještě nečetla.
5.1.2018 | 19:42    Sendy

Pravda. Jako studentka jsem praktikovala chvíli i v drůbežárně, tak jsem pár patvarů už viděla.
A prima text. Bavíš mě. Poslední dobou Jirotka a teď ty. Jinak nikdo. 
5.1.2018 | 18:54    Doremifa

...to víš, to se to machruje,když jsem nějakou dobu dělala ve velkochovu :))
|<   01  02  >|