Indigo: Dobrá, děkuju Ti, takový komntář má pro mě opravdu význam. Jen jsem se chtěl ještě zeptat - jak to myslíš s tim každej pes jiná ves? To jedíný moc nechápu. ( a k takovým skutečnostem se přiznávám opravdu nerad :-D )

Šejme, kdysi jsem ti napsala, že mě udivuje lehkost, s jakou jsou tvé básně psané, jejich neotřelý obsah, myšlenka. Ty, co jsem četla zde, jsi asi musel dlouho a pracně "šroubovat". Promiň upřímnost.

k tématu umírající naděje - pro mne, pokud má čas se narodit, tak umírá předposlední
a jinak, být to moje, bylo by to asi takhle:

Život byl špinavej slum na temný straně Ria
každý ráno tříska pod nehtem
a zrezlej úsměv
pro zrcadlo s výhledem do pekla

zbytek bych ani nemusela, ale kdyby jo, tak nějak takhle:

jen vězeň kráčející po zelený míli

"Pokoj vaší duši.."
doktor konstatoval smrt ve 23:08

konečně svoboda

Já jsem na ty konce, no.A i když to z kraje vypadalo, že vyústí alespoň v náladu,zhruba od šestýho řádku ( a to je taky dost brzo) se to začalo rozsypávat. Máš to zbytečně rozsekaný, každej pes jiná ves a v hospodě povídali.Závěr pak působí podobně jako předmluva-viděl jsem včera film.
I básnička musí mít schéma a nosnej pilíř..A nemusí bejt hnedka dokonale vyjádřená, doslovná a vyslovená (to je řemeslo).Pro začátek stačí předat vjem, ale i to je kolikrát fuška.

Asi chápu co Ti vadí. Ten pocit jsem se samozřejmě předat pokusil jak nejlíp jsem mohl.- asi jsem se snažil málo :-) A co by například v tomhle případě Tvůj čtenář potřeboval k tomu, aby se nenudil?

Taková nanicovatá popisná povídánka.To není o stylu (viz ta Z pekla), je to o předání něčeho.Tady se můj čtenář nudí.