Trať na Kralupy pokrývaly napadané stromy,
ve vichru se smál ten, kdo čekal na sníh,
koleje sčítaly padlé,
jenom nebe neznalo bratra

Betlém zamžikal v rozespalé noci,
mumlal něco o odchodech
žiletky vykrajovaly bolest
do formiček doby

Nedalo se spát,
bdělost rozrývala brázdu
mezi zoufalstvím a rezignací

Meluzína odnáší komíny
posteskli si lidé
a ještě více se přikryli dekou

Neodešel bez modřin a šrámů
aspoň je co odpouštět,
až z rybníků zmizí kapři,
stromům již dávno poklesla koruna

Napsal také stránky, co vzbuzují hněv,
kroniku iluzí a mlýnů,
ale těch anekdot a víry, co tam je
tu církve hledají marně na dně zlatých pohárů

Vypadalo, že nasněží,
zase nic
posteskl si klobouk ve větru
do toho zazněl bratříček
vrátka se zavírají

Jsou kabáty, co se nerozpadnou,
jsou číše, jež i prázdné naplňují
jsou slova, jež nikdy nikdo nenapsal

a stejně tvoří knihy