|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Jistota, že není kam jít
Byl to dům bez komínů a oken
a snad to ani dům nebyl
polykal dětskou bezstarostnost
pleny pral zásadně na bodu mrazu
v zápěstí gilotinu
„Jsou naprosto nevzdělatelné“
květináč vybafl hlínu
pohrdlivě zapsal poznámku
a nechal prostěradlo krvácet
dvanácti měsíčky
pro Marušku
„Je to odvrácená tvář vesmíru“
zadunělo v nekonečnu
co na tom, že je v nich láska,
když špatným používáním
jsou poškozené
Reklamace v suterénu
hned naproti nebi
Hlasy se lámaly se sebedůvěrou
„jsme nová generace“
bezmoc do třetiny namíchaná s bezmocí
takový koktejl pro vyděděné
na jedno olíznutí
Dveřmi se vházelo do slepé ulice
a hluší salutovali
bezrucí mávali obočím
ze zdí se vylamoval hlen
lahev bez etikety se sama orazítkovala
rvala si zátku,
až řvala po vínu
Něco tam bylo jinak
asi ta jistota, že není kam jít…
Léta Páně 2012, dne 18.1. věnováno autorem
Marek
|
|
|
|
|
|
|
|
Flávia: díky, hlavně mě těší, když si tam někdo jiný najde a může pak jít třeba jinudy, ale ví, že mu zastávka něco dala...
Rezka: tak tak, díky :-))
Pěknou neděli :-))
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ano marku tak jse myšlen první koment, střípky mohou inspirovat k něčemu novému..
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Marek, Tvoja báseň je pre mňa fascinujúca. Našla som si tam všetko, teraz si to len držať v pamäti ako poklad. Lebo vo voľnom verši ideš do levelu, ktorý je pre mnohých iba utópiou.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Střípky se dají poskládat či z nich lze vyrobit něco nového...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
jako děti jsme dostaly rozstříhaný obrázek na nepravidelký kousky takové střípky z celku
a tak na mě působí báseň jako střípky celku
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Terezo - jsem moc rád, že Tě oslovily ty dvě poslední sloky. Každá ze slok má vyprávět jeden příběh, který jsem zachytil, jak jsem cítil...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
téma smutné a zpracování, zachycení?
přiznám, že jsem tápala. Vtahuje a skutečně mrazí jen od předposledního verše. Jinak mi přijde spíše jako slova (na kterých se občas při hlasitém čtení chce zlámat jazyk),protkané tu a tam pěknou metaforou, ale taky patetickými spojeními, která tu a tam bují moc, že mi dílo nesedne ani na ten volný verš, spíš by to mohla být nějaká lyrika v próze, zpoetizovaná úvaha, protože samotný volný verš neznamená, že se může napsat něco, co měly být spíš košaté věty a rozsekat na kousky, jimž chybí tempo a rytmus, a, ejhle, báseň!
píšu to proto, že i silná témata by podle mého měla mít silnou formu, aby řekla to, co noviny a televizně-dramatická zpracování nezvládnou
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Řekla jsi hodně, Soňo, díky
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
já jsem tu byla několikrát a jen se bojím, k tomu cokoli říct. Někde jsem četla, že ticho je strašně osobní, tak mlčím :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Hesiona: Problém nálepkování, láhve mívají viněty...
Tessa, Vorona, libvet, díky za navštívení :-))
Tessa: Já v naději věřím...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
první dojem moc dobrej, ještě si jí nechám na pak:)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Báseň, která nedovolí vydechnout. Po dočtení mě napadlo jediné: Není žádné naděje. Nebo přece?
A kdo posoudí, co je poškozené a co nikoliv?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nevím, čím to je, ale od toho hlenu dolů se mi to líbí o něco míň. Asi tomu obrazu s lahví nerozumím. Ale to se spraví :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Přesto věřím v zaámí (že za rámem je naděje)...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ach..
názov to boľavo rámuje
|
|
|
|
