Byl to dům bez komínů a oken
a snad to ani dům nebyl
polykal dětskou bezstarostnost
pleny pral zásadně na bodu mrazu
v zápěstí gilotinu

„Jsou naprosto nevzdělatelné“
květináč vybafl hlínu
pohrdlivě zapsal poznámku
a nechal prostěradlo krvácet
dvanácti měsíčky
pro Marušku

„Je to odvrácená tvář vesmíru“
zadunělo v nekonečnu
co na tom, že je v nich láska,
když špatným používáním
jsou poškozené
Reklamace v suterénu
hned naproti nebi

Hlasy se lámaly se sebedůvěrou
„jsme nová generace“
bezmoc do třetiny namíchaná s bezmocí
takový koktejl pro vyděděné
na jedno olíznutí

Dveřmi se vházelo do slepé ulice
a hluší salutovali
bezrucí mávali obočím
ze zdí se vylamoval hlen
lahev bez etikety se sama orazítkovala
rvala si zátku,
až řvala po vínu

Něco tam bylo jinak
asi ta jistota, že není kam jít…