|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Resuscitační balada po dalším blbém dni
Slané slzy
padají do ran ve tvém srdci,
jako odpustky do kasičky
v kostele na náměstí.
Kapka za kapkou,
zrnko za zrnkem,
vzpomínka za vzpomínkou,
zkušenost za zkušeností...
(a tvá rozbitá huba)
Popíjíš nejmíň šestý kafe,
černější, než tvoje myšlenky
a ze zdi
Hieronymus prstem hrozí,
ze zahrad rajských potěšení:
"Stres, kafe, cigára...
jenom si koleduj!"
Procházíš posté Matrixem svýho života
- a vědma hlavou kývá:
"Láska?
Člověče, nenech se vysmát!
To jenom chemický procesy
cloumají tvým zpitomělým tělem."
Tak už to bývá.
Očekáváš aplaus publika
za svoje výkony na scéně zvané Život
a místo frenetického potlesku,
zas jenom pískot,
plivance
a rajčata...
Co naděláš,
dokoupíš cibuli a zase bude salát.
Aspoň si zabrečíš
nad jejím loupáním
a nad vším tím promrhaným časem.
Léta Páně 2011, dne 25.3. věnováno autorem
Cinda
|
|
|
|
|
|
|
|
Ani oblečená, ani nahá... jedním slovem příjemná poezie...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ran ve tvém srdci k tomu slzičky - takový klišé, ale zachránilas to kasičkou na odpustky. Matrix bych vynechal, vytahuje zbytečně jiný svět a asociace, kterou jen odvedou pozornost a dál už je nepoužíváš. A chemický procesy bych si taky rozmyslel - je to s veškerým tím používáním už taky klišé. Byť ne básnické, ale filosofické - každépádně bych to nahradil.
Celkově dobrá a závěr se salátem je hodně podařený, za ten palec nahoru!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
hm, po prvých dvoch veršoch som sa málinko zamračila
no nenechala sa odstrčiť
dobrý nábeh to chytilo, keď si pridala ten ľahký sarkazmus a takú tú hovorovosť, či čo to..poľudštilo to text
..ja sa občas aj bez cibule zaobídem :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
já bych taky ten začátek zkrouhla - pro mne by stačilo začít tím šestým kafem, protože ty první dvě jsou pak ve zbytku obsaženy líp než tak "polopatě"
a ta třetí se mi jako Dotě líbí nejvíc :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Četl jsem omylem zase bude sálat a tak jenom dodávám: Věz, že bude,... a plamenem nádherně plápolavým! Chce to jen čas... (A též ho nepropásnout.)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nepoeta to vezme zase pocitově. Schválně jsem se ti šla kouknout do playlistu, jestli jsou všechny tvoje básně tak depresivní. Naštěstí nejsou. ;) Nejvíc mě asi dostalo tohle: Procházíš posté Matrixem svýho života
- a vědma hlavou kývá:
"Láska?
Člověče, nenech se vysmát!
To jenom chemický procesy
cloumají tvým zpitomělým tělem." Přišlo mi to povědomý. Jako rekapitulace nepovedených lásek a vztahů, co jsme s kámoškou onehdy dělaly. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
No, já čtenář jsem si to četla dvakrát, abych měla jistotu, že mi nic neuniklo. Mě se první sloky líbí, jasně mi říkají v jakém rozpoložení je autor a zbytek také pro mě čtenáře nemá chybu. Vidí-li to básníci jinak, jejich smůla, protože já jsem si početla dobře. Hezky ti to básní. Ale říkám jsem jen čtenář, tak nevím jestli můj komentář má nějakou výpovědní hodnotu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
První tři sloky mi přijdou jako úvod, jako vykreslení nálady, než se to pohne dál.Zbytek básně má ovšem stejný rozsah, takže pro mě úvod zbytečně dlouhý. Popravdě, zkusila jsem si to přečíst od:Procházíš posté..po ..dokoupíš cibuli a bude zase salát a ejhle, vylouplo se jadýrko.. a to se mi líbilo.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Hned na začátku mě zarazily ty pleonastické slané slzy, tuším, že jsi se k nim uchýlila proto, že jsi chtěla zdůraznit, jak asi pálí v otevřených ranách srdce, ale vyzněly mi tam příliš lacině, zplihle a jaksi doztracena. Jinak se mi tvé dílo vcelku líbí, nejvíc ze všeho třetí strofa.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Schválila, vytiskla, vrátím se, až setřesu tu nechutnou přízemní práci.
V.
|
|
|
|
