William Harris provedl první pozorování a pak předal hlášení kapitánovi.

„Planeta třídy M, normální kyslíkovo-dusíková atmosféra, na povrchu patrný kontinent uprostřed oceánu. Zaznamenal jsem radiové vlny z povrchu planety. Vypadá to na frekvenčně modulované vysílání, na planetě je zřejmě civilizace rozumných bytostí.“

„Máme nějaké satelity nebo jiné stopy vesmírné činnosti v našem okolí?“ ptala se Dittmannová.

„Nikoliv, kapitáne, život existuje jen na povrchu planety, nejsou tu žádné satelity přirozené ani umělé.“

Fenix vstoupil na standardní orbitu a vědci zahájili průzkum planety. Na jediném kontinentu byla spousta zeleně. Pouze na některých místech se objevovaly známky činnosti rozumné civilizace, nějaké přehrady a svítící kroužky měst na noční polokouli. Vysílání, které Fenix zachytil, bylo sice modulované, ale jen těžko se z něj dal separovat obraz či zvuk, protože způsob uložení signálu na nosnou vlnu byl naprosto neznámý.

Norman Klang provedl spektrografickou analýzu atmosféry a potvrdil její dýchatelnost. Dittmannová si zavolala do pracovny Harrise, Klanga, Vojtu a mladou antropoložku Richi.

„Máme tu planetu, na které je rozumný život. Je to poprvé, co se lidé setkávají s jinou civilizací. Musíme zvážit další postup. Co navrhujete?“ zeptala se Dittmannová.

Richi hned spustila: „Měli bychom přistát a navázat kontakt s obyvateli planety.“

„Doufám, že si uvědomujete množnou rozdílnost našich kultur,“ řekl Vojta.

„Já bych byl opatrný,“ začal Harris. „Můžou mít mocné zbraně a můžou nás sestřelit. To, že nelétají do vesmíru, nic nedokazuje.“

„To tu chcete jen tak létat a dělat si snímky do nějakého atlasu?“ ptal se Klang. „Samozřejmě, že bychom měli přistát. Jedině na povrchu planety můžeme provádět pořádný průzkum.“

„Takže máme dva hlasy pro přistání a dva hlasy proti,“ řekla Dittmannová. „Pokud to necháte na mně, pak navrhuji přistát. Fenix byl k něčemu takovému stvořen a pokud si dáme pozor, měli bychom obstát.“

„Já jsem nebyl proti, kapitáne,“ řekl Vojta. „Jen jsem namítl, že bude možná problém se s těmi na povrchu domluvit. Nicméně je to můj úkol a já se ho ujmu se vší důsledností.“

„Bude to jistě velké dobrodružství,“ povzdychla si zasněně Richi.

„Dobře, uděláme ještě pár testů a vybereme místo k přistání,“ uzavřela poradu Dittmannová.

Místo k přistání bylo zvoleno tak, aby nejbližší město zůstalo v bezpečné vzdálenosti. Nejlépe se jevilo místo na okraji pralesa kousek od západního pobřeží kontinentu. Nagyová vypočítala sestupnou dráhu a zahájila přistávací manévr.