Fenix klouzal atmosférou bez většího tření, gravitační motor udržoval rozumnou rychlost klesání. Nagyová pozorně sledovala obrazovku a korigovala let. Již se objevila hradba lesa na levoboku a na pravé straně linie pobřeží. Nagyová ubrala rychlost a postavila loď do vodorovné polohy. Zvolna klesala na vytipované místo, ve výšce 100 metrů úplně zastavila horizontální pohyb a klesala kolmo dolů.

Nikdo se na Fenixe nepokoušel vystřelit, neobjevila se žádná létající tělesa. Planeta mlčela, nikdo se nechystal pozemšťany uvítat. Nagyová vytáhla podpěry a zvolna dosedla s lodí na povrch planety.

Ihned byly zahájeny testy ovzduší na přítomnost jedovatých plynů a mikroorganismů. Nějaké mikroorganismy objeveny byly, test jejich reakcí s životním prostředím lidí byl však negativní, nehrozila žádná nákaza.

Kim Sik otevřela vrata a spustila vyloďovací rampu. Kapitán Dittmannová v doprovodu Harrise a Pierce sestoupila na zem.

„Takže jsme tady, přátelé.“

Pofukoval mírný větřík, vzduch voněl po květech a v ovzduší poletovali ptáci. Slunce měkce zářilo a teplota byla kolem 25 stupňů Celsia. Pierce s puškou v ruce sledoval okolí, zda se neblíží nějaký nezvaný návštěvník. Harris se jen díval, potom se sklonil a uchopil do ruky prsť spolu s keříkem místní trávy. Dittmannová se usmála a dala pokyn k vylodění dalším členům posádky.