Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Není všechno paráda, co píšu...
Není všechno paráda, co píšu,
když se moje prsty rozletí,
netrumfnu vždy Janu, Petru, Míšu,
veršování je mé PROKLETÍ!
 
Kousek střívka mám snad po tátovi,
krásně kreslil, k stáru básně psal,
a když už si teď jen v urně hoví,
já to dědictví si nesu dál...
 
Pro něžné pohlaví slabost mívám,
podědil jsem geny rytířské,
rád se směji, veršuji a zpívám,
také humor rád mám v básni své...
 
Trpělivost jsem si vypěstoval,
miluji hry a luštění též,
rozpaky jsem za svůj úsměv schoval,
s mračením si na mne nepŕijdeš.
 
Dávno vím, že řešit cenu nemá,
nač mi prostě síly nestačí,
občas v básni je i bolest němá,
vesele však píšu nejradši.
 
Láska je mé oblíbené téma,
raději se k romantismu znám,
I když duše uvnitř smutkem sténá,
legraci si z toho udělám...
 
Obdivuji často děti malé,
že i tu hru vážně berou snad,
inspirací mou jsou neustále,
jak umí vše doopravdy brát.
 
A větší vyznamenání není,
než když do her svých vás přiberou,
přízeň tu, jíž člověk si tak cení,
splatit lze jen láskou upřímnou.
 
Děti naučí tě správně žíti,
nezklam nikdy duši nevinnou,
buď tím, který jako oni cítí,
pokladem i budoucností jsou...
 
Léta Páně 2024, dne 26.6. věnováno autorem Shimmir
Share
  
28.6.2024 | 1:21    Shimmir

Díky, Oski! A pokud jde o Krakonoše, tak jsme tu měli soutěž, kdy si z našich textů vybíral Krakonoš z Plzeňské alternativy a jeho kolegyňka adepty na zhudebnění. Nejvíc uspěl Marek, pár kousků by vzali i ode mne. No, jestli něco realizovali, netuším...
27.6.2024 | 18:50    Oskar Koblížek

S úsměvem jde všechno líp (to mám fakt z vlastní zkušenosti), no a s dětmi je to ještě vyšší level. Palec nahoru, Shimmi.
27.6.2024 | 18:46    Oskar Koblížek

Tak, Pavle, jsi skoro jako bys z oka vypadl mému kamarádovi z práce (mimochodem i ve vyšším věku vypadá pořád stejně). Když byli mí (NAŠI, abych neurazil manželínu) kluci malí, tak vždycky říkali: „Hele, tati, Krakonoš“. No a mně se to zase vrátilo, když jsem přišel do hospůdky na zahrádku, tak jedno dítě vykřiklo: „Tati, koukej, indián. „
 
27.6.2024 | 18:09    Shimmir

Jo, téma bylo to PROKLETÍ! :-)
27.6.2024 | 18:09    Shimmir

Díky, Pavle! Ono to bylo do soutěže na libres, kterou jsem náhodou objevil, když jsem nakoukl a proklikl se na liště. Měl jsem dvě sloky a pak dlouho nic, až jsem to těsně před uzávěrkou spíchnul na jeden zátah. (Jako obvykle i tady, když byly soutěže...) ;-) Nu, jako většina textů, co v poslední době píšu, se to dá i zpívat. :-D Tady jsem vložil po delším čase, když jsem si zapnul noťásek kvůli fotbalu. Z mobilu to, bohužel, nejde jako na jediném z mých portálů. A já teď jinak bývám víc na tom mobilu...:-)
27.6.2024 | 9:53    Pavel D. F.

Někde bych možná rytmus trošku pozměnil, ale celkově je to pěkná báseň a nese velkou pravdu - děti mají čistou a zranitelnou duši. Nedávno jsem potkal tatínka s dvěma dětmi, to mladší řeklo něco jako "dědeček" a tatínek mi tlumočil, že mě ta malá pokládá za pohádkového dědečka. To mě velmi potěšilo, protože ten můj plnovous asi spíš lidi odrazuje...