Baby to věděl ...
- Vždyť jsem povídal, že to nepochopíte.- mávl rukou - A to se vám ani neodvažuji říct ,že je mi dnes právě tři tisíce let. -
- Rozplynul se jako dým od cigarety a nezůstalo po něm nic, jen trochu smradu. - vyprávěl starý Vaněk, známý po všech hospodách a pohostinstvích, jako otec Váňa. Přimhouřil oči a vyprázdnil další půllitr.
- Když čert nemůže škodit, aspoň zasmrdí. - ušklíbl se hospodský Sláma a připsal mu na účet dvanáctou čárku. - Kouzelnej byl. Žádnej čert! - setřel si Vaněk pěnu rukávem a poručil přísedícím po velkých vodkách. Zapálil si podomácku ubalenou cigaretu, vyfoukl pár obláčků a se zájmem pozoroval, jak se v prostoru ztrácí. Ostatní se ho snažili pochopit a dělali to po něm. - Je to tak, jak povídám - prohlásil, když Sláma přinesl třináct voďourů. Ten postavil tác na vedlejší stůl. Oprášil ubrus od popílku z Vaňkových retek a rozmístil panáky. - Moc pijete Vaněk a pak vám to strašně kecá. - Vaněk se na chvíli urazil a odklepnul popílek na ubrus. Sláma zrudnul. Myslel, že vyletí z kůže. Nakonec se ovládl, protože kdosi vpředu u pípy objednal dvě rundy rumů. Táta Váňa vyzval k pozvednutí sklenek. - Aááá! - slastně vydechl – Ježiš, to není možný, že to není zdravý.- Jeden z přísedících se osmělil a vyzval Váňu, aby vypověděl svůj příběh. - Jmenoval se Baby. Trochu zvláštní jméno, přiznávám. Chtěl jsem se ho na to zeptat, ale když poručil dva rumy, zapomněl jsem na to jak na smrt. Seděl naproti mně jako ty, Álois. - Udělaný traktorista se zapýřil. Zvedl obočí a předklonil se blíž. - Jo, seděl přesně tam a pohrával si s krabičkou exportního souběhu. Když jsem se ho zeptal, odkud jako je, povídá: „Jsem odnikud a přitom odevšad. Prakticky vlastně neexistuji. To nikdy nepochopíte a ani se o to nesnažte. - - Proč bych nepochopil, - povídám - taky mám někdy takový pocit, že nikam nepatřím. - - Ale on to není jen pocit.- naklonil se ke mně - je to holý fakt. Skutečnost! - - Skutečnost?- ptám se - Jak to myslíš, hochu? - - Vždyť jsem povídal, že to nepochopíte.- mávl rukou - A to se vám ani neodvažuji říct, že je mi dnes právě tři tisíce let. - - Nóó, to nám to pěkně pokračuje.- mumlal si výčepní nad pípou a pozoroval zlatavou masařku, jak mu neomylně míří do kuchyně. Mrcha! -… tak tohle přesně Baby řekl a kopnul do sebe dalšího ruma…- - Teda vám to zase dneska kecá, Vaněk.- kroutil hlavou Sláma a škrábnul na lístek třinácté pivo. - Nevotravuj furt! - okřikli ho všichni jako jeden muž a obrátili se na Vaňka s prosbou, aby kašlal na výčepního a pokračoval. - No, když viděl, jak na něj tupě zírám, povídá: „Vyvarujte se patnáctého září za patnáct let…- - Tak dlouho ani nebudu živ, zasmál jsem se tenkrát, ale on pokračoval, jako bych ho byl ani nepřerušil. „..za dva roky bude měna, za sedm let vám zemře žena, za deset let padne vláda…“vypil dalšího rumajzlíka, co jsem mu poručil.“ …a v deset hodin, to vám povídám, patnáctýho září, za patnáct let bude strašlivé zemětřesení. Půlka tohohle města bude srovnaná se zemí. A pamatujte, v ten den nesmíte být nikde jinde než v týhle hospodě.“ - - Á proto vy u nás dřepíte den co den – přisadil si svoje Sláma, když procházel kolem s plácačkou na mouchy. Vaněk se znova urazil. Vstal a vydal se vstříc záchodovému dobrodružství. - Kuš!- obořili se na lovce much. – Podívej, co děláš! - - Je normální, že má otecko rozvázaný boty? - - Asi mu natíkaj nohy – podumal nimrod Zástěra. – Má tchýně s tím má problémy pořád. - - A to jste mu ještě nekoukli na rozkrok. - - Výčepáku, seš odpornej uchyl. - - Ják uchyl? Já jen, že si nezapíná po devatým punta. Stará věc. Ještě, že sem nechoděj žádný ženský. - - A co Maruška od sousedů? - - Jako rumová Mařena? To snad už ani není ženská. - - Šetří zip před častým používáním, že jo. Prostata je svinstvo. - Váňa se vracel a tkaničky pleskaly o zem. Jasný důkaz, že se namočily u járku, když zrovna docvrkával. - Pozornost podniku - vysvětlil Sláma, když přinesl Váňovi malý rum jako omluvu. - Páni, otče Váňo, - vyvalil oči slaboduchý zednický pomahač Jobíček a nabídl mu tvrdou Spartu. - Kdy se vám to vlastně stalo? - Vaněk netečně sebral nabídnutou cigaretu, ulomil jí filtr a zapálil si a řekl, jako by se nechumelilo. - Před patnácti lety…- - Teda, vy máte zase den, Vaněk.- kroutil hlavou Sláma, když přinášel dalších třináct vodek a jen tak mimoděk se mrknul do kalendáře, ač nechtěl. Moc dobře věděl, co tam uvidí. Patnáctku barvy nebe. Přesto se mu udělalo divně od žaludku. Vaněk zvedl sklenku a povídá: - A ještě, než se tenkrát proměnil v dým, řekl tichým unaveným hlasem „Jsem velký prorok, otče Váňo, a vězte, že z širokého okolí se zachrání jen stůl u kterého budete sedět. No a samozřejmě i všichni, kteří budou u toho stolu s vámi!“ , takhle přesně to fakt řek a zůstal po něm jen smrad! - - Mohu si přisednout?- zeptal se inženýr Slavík a přinesl si židli od okna, kde si ještě před chvílí četl Lidovky.- Pikolíku, čtrnáct malejch šťouráků!- Když dopili, zeptal se řezník Straka. - Jestli dobře počítám, pak s tou měnou a vládou měl pravdu… A co vaše žena? - Vaňkovi ukápla slza do půllitru. - Zemřela mi sedum let po rozhovoru s Babym. - Všichni posmutněli a bylo jim otce Váni líto. - Jdu si vycákat brko. - vstal „hokynář“ Rambousek. Netrvalo dlouho a věžní hodiny odbily desátou a na stropě se objevila temná puklina. V dálce zakvílela siréna. Jelení hlava se sádrovými parohy spadla ze stěny a kus stropu se propadl do sálu. - Kurva! -ozvalo se za záchodu. - Baby to věděl…- byla poslední klidná slova, která slyšel hospodský Sláma, když právě dotáčel Vaňkovi čtrnáctou desítku... ------------------------------------------------------------------------------------ Zachránit starýho Vaňka a oslavit s ním narozeniny, škrtnul si v deníčku. A co tam mám dál? No teda. To bude asi fuška … „ Baby,“ ostrá slova ho vytrhla z přemýšlení. „Co tam zas děláš takovou dobu? Pojď jíst! Chrousti už jsou upečený.
Léta Páně 2024, dne 23.7. věnováno autorem
Oskar Koblížek
|