Když se Vojta probudil, zjistil, že není v pokoji hotelu. Leželi sice s Kim na nějaké posteli, ale kolem bylo všechno jinak.

„Sakra. To se mi snad jen zdá,“ řekl Vojta.

Kim se probudila a mžourala kolem sebe.

„Kde to jsme?“

„To nevím. Jsme v nějakém pokoji, šaty a naspořené jídlo v trapu.“

„Nemáme oblečení? Co když tu budou nějací lidé?“ řekla Kim zděšeně.

„Nemyslím si, že tu někdo bude. Náš neznámý manipulátor se vyžívá v prázdných prostorech.“

Vojta vstal a zkoumal místnost. Nebylo zde žádné okno, u stropu byl průduch ventilace, jako na Fenixu, u stěny stála skříň. Přišel ke skříni a zkoumal obsah. Byly zde dvě kombinézy se značkou lunární korporace Vestar.

„Co to je?“ ptala se Kim.

„Oblečení. Zjevně na to mysleli, kruci!“

Oblékli se a vyrazili na průzkum. Všechno kolem připomínalo lunární základnu, dlouhé chodby, speciální přetlakové dveře, značky na stěnách.

„Co to je, ten Vestar?“ zeptala se Kim.

„Společnost, která se zabývá těžbou nerostů na Měsíci.“

„Takže jsme na Měsíci?“

„Zjevně to tak má vypadat, určitě jsme někde jinde.“

Šli chodbou, Vojta si vzpomínal, že na základně, kterou navštívil, vedly značky k velínu stejné, jako byly tady. Prošli dvojitými dveřmi a ocitli se v prostorné místnosti se spoustu počítačů a pracovních stolů.

„Tohle by měl být velín. Odtud se řídí provoz základny a všech agregátů pro těžbu.“

„Jenže tady nikdo není,“ řekla Kim.

„Počítače běží, podívej.“

Vojta přistoupil ke stolu v popředí, kde očekával stanoviště šéfa základny.

„Přejete si?“ zeptal se počítač.

 

* * *

 

Vojta vydechl a pak řekl: „Kdo jsi?“

„Počítač Albedo 4500, sériové číslo 187, řídící systém základny.“

„Kde to jsme?“

„Na lunární základně Crispe 4.“

„Kde jsou pracovníci základny?“

„Nesprávné zadání.“

„Aha, spoj mě s orbitální stanicí Luna 5.“

„Nesprávné zadání.“

„To je zajímavé. Kdo je tvým majitelem?“

„Anci Tredos.“

„Kde toho Anci najdu?“

„Nesprávné zadání.“

„Dobrá, kde najdu Treda?“

„Nesprávné zadání.“

„Co je to Anci?“

„Anci jsou obyvatelé horní sféry.“

„Co je to horní sféra?“

„Vesmír nad vesmírem.“

„Nacházíme se v horní sféře?“

„Ano.“

Kim se celou dobu držela v pozadí, pozorovala Vojtu, jak mluví s počítačem a vraštila čelo. Vojta se odvrátil od počítače a kroutil hlavou.

„Co to znamená, Vojto?“

„Že jsme někde mimo náš vesmír, v panství jakýchsi Anciů, počítač patří nějakému Tredosovi, takže mu zřejmě patří i tato základna.“

„Co budeme dělat?“

„Já nevím. Měli bychom se spojit s tím Tredem. Anci. Velekněz Gavatova kultu mi říkal něco o Ancientech, tajemné vesmírné rase, která stvořila meziprostor. Třeba jsou to oni. Počítači, spoj mě s Anci Tredem.“

„Nesprávné zadání.“

 

* * *

 

Vojta našel podle značek automatickou jídelnu a pozval Kim dovnitř. Podle očekávání zde bylo všechno funkční, dostali polévku i smažené řasy. Kim sice ohrnovala nos, ale když řasy ochutnala, spokojeně se usmála a spořádala celou porci. Vojta se jen usmíval, byl na Měsíci jen jednou, stačilo to, aby se vyznal, to bylo povzbuzující. Pokud si Tredos nevymyslí něco jiného.

Vrátili se s Kim do pokoje a odpočívali. Netroufli si svléknout kombinézy, kdoví co je ještě čeká.