Vojta seděl pod palmou, Kim stála opodál a pozorovala divokého ptáka na obloze. Náhle se všechno změnilo. Byli na prázdném můstku hvězdné lodi Fenix.

„Co se stalo? Tohle je Fenix?“ ptala se Kim.

„Vypadá to tak,“ odpověděl Vojta.

Vojta přistoupil ke kapitánskému křeslu. Obrazovka ovládacího panelu běžela v úsporném módu. Vojta stiskl tlačítko vedle obrazovky, objevil se emblém ISF a počítač ožil.

„Zadejte požadované údaje,“ řekl počítač.

„Spoj mě s kapitánem,“ řekl Vojta.

„Kapitán není na palubě.“

„Tak kde je?“

„Nelze vyhodnotit.“

„Vidím, že mám štěstí na samé ‚inteligentní‘ počítače. Specifikuj polohu a kurs lodi.“

„Loď je na oběžné dráze kolem Tredos čtyři.“

„Dobrá, spoj mě s Tredem.“

„Tredos není na příjmu.“

„Kde je?“

„Je v prostoru.“

„V jakém prostoru?“

„V prostoru horní sféry.“

„Takže je taky ve vesmíru?“

„Ne, Tredos je ve svém primárním stavu duchovní existence.“

„Co se stalo s ostatními členy posádky lodi?“

„Žádní jiní členové posádky nejsou, jen vy dva.“

„Takže toto není Fenix?“

„Ne, je to transsubsticiální kopie lodi Fenix v horní sféře.“

Vojta se díval na obrazovku a kroutil hlavou.

„Co to říkal? Co to bylo za slovo?“ chtěla vědět Kim.

„V životě jsem něco takového neslyšel. Transsubstiace je nějaký místní termín. Zřejmě to znamená kopii našeho Fenixu do tohohle vesmíru bez porušení stavu lodi.“

„Takže loď tu je a posádka ne?“

„Asi tak, tohle není skutečný Fenix, jako obvykle jde o prostředí postavené k pozorování nás dvou. Počítači, je možné se spojit s Tredem?“

„S Tredem se nemůžete spojit, Tredos se může spojit s vámi.“