Nebyl nikdo, kdo by zadržel ruku s kamenem,
vrhá se přitom ve všech komorách srdce,
ale jenom v aortě
si občas někdo všimne
některých erytrocytů

Stříhali jim zrovna křídla,
chrámem zaburácel smích
a Madona se pokřižovala
odpadlým krucifixem

Dlaždice pily krev
zrovna kamenované bezejmenné ženy
někde pod souhvězdím Lyry

Kamery však hltaly přeplněné lavice,
kde ženy na pranýři
prý špatné matky
co nehledí na svá krkavčata

Možná jenom nechtěly
přibalit svým malým
do peřinky břímě horší,
než to, které podetnuly

Třísky svatostánků
se lepí na paty a bodají
do tmy

Zase se jednou mluvilo
o zemi popravených písmen
v mezipatře výtahu
a o beznaději
nikoho nezajímajících

O černé díře,
ke které se upínáme jako ke hvězdě,
protože nás přitahuje silou

Ve vichru se kácí symboly,
ale vždy je těžší se něčeho chytat

Jak rád by se člověk zachytil
důslednosti