LitWeb

Registrace

Kontakt

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

dadozdienky

věnováno

Byli jsme v tom lese sami a nic není podložené pravdou
ale oči oči dokořán co do nich vítr foukal ráno zachmuřeným obočím
ano
deštěm promočení ptáci zpívali z kůru výšky to své kukuruků
svleč se svleč se
a déšť to všechno smýval školní houbou z tabule
zbyly jen bílé šmouhy ticha
… vsakuje po kapkách tělo obličej kamennou sůl v pařezu
to ticho dýchá hlad nevěř mu
zapaluje doutníky o knot srdce a
když dohoří má v ruce další
pálí černé díry do oblohy
a někde v dáli starých básní pořád prší
nebyl to únor s mordou u nor
hlad smíchaný se skousnutím kamenné soli zůstal na zápraží lesa a když se hodně snažím
pošle mi svou chuť sevře chtíčem bránici až nemůžu dýchat
v tom tichu je kat
každý jsme sám

Léta Páně 2025, dne 31.5. věnováno autorem Anna Marie

Kategorie: Poezie


	1.6.2025 \| 20:06 Anna Marie

			Je to tak. Děkuji.

	1.6.2025 \| 20:05 Anna Marie

			Tesso, děkuj za uvedení, vážím si. Já tu nechodila, protože se mažu rychleji než píšu a tady to nejde. Mám někdy pocit, že duše tady tohodle webu byl starý pán. Psávali jsme si, hodně, měla jsem ho moc ráda i s jeho sonety. Je to tady můj rodný web, dá se říct a je mi z toho smutno.

	1.6.2025 \| 10:44 irena Mondeková

			Každý jsme sám, ano...

	1.6.2025 \| 10:00 Tessa

			Nádhera...báseň, do které není těžké se zaposlouchat, vžít a nakonec se v ní ztratit. Ticho dýchající hladem a kdesi v dáli starých básní pořád prší... Děkuju, že jsem se mohla ztratit - v básni i ve svých vzpomínkách