|
Pěšinou do města...
... cesta "ze samoty do města"...
Když scházela pěšinou, v ranním oparu
se s každým krokem
bezděky napřimovala.
Kolena ještě unesla prudkost svahu,
jen podagrický palec úpěl,
vězněn ve špičce střevíce.
Hlasivky města odkašlávaly,
zapomenut zůstal noční štěkot psů.
Děcko v předzahrádce domku
křídou kreslilo na beton slunce,
aniž by vzhlédlo ze svého světa.
Jeho mantinely dlouho
odrážely ozvěnu cizích šlépějí.
Došla až k Vltavě.
Pod splavem se do víru točil
vyvrácený kmen. Opřena o zábradlí,
pokouší se ve vodním vesmíru
přece jen zahlédnout
odlesk letního dne.
Dunivý koloběh
zdánlivě věčné hmoty
hlučí a ucpává uši...
Léta Páně 2025, dne 2.6. věnováno autorem
irena Mondeková
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
