Paletou jasu září země Prorokova,
pitvorný měsíc sám sebe tepe do zlatova.
Pohoří rozpaží svá křídla obroušená,
jen jednou mávnout, odletíš do ztracena.
Z údolí Dawasír vyčnívá temný štít,
žije tam bájný had, nesmím jej vyrušit.

Království kadidla, myrhy a mlžných zim.
K ránu, když spánek nadobro odehnal muezzin,
své skutky vážím přezmenem rezignace.
Dva kroky od pekla a tolik zbylo práce.
Až naposled zastavím před branou tajemnou,
kufické písmo a prázdnota přede mnou.