Díky, to jsem nevěděl.

Ve veršovánkách s absolutními rýmy můžeš, Milane, využívat i shodovky. To jsou víceslovná spojení, kdy pokaždé s jiným umístěním mezer mezi písmeny dosáhneš jiného významu (např. v šeru dne — vše rudne).

jo, a zde mi to přijde třeba povedenější než u lehké děvy. První dva mají ten správný rytmus a jakoby odsýpají, stejně tak -zastavil a -stolici, jakoby to má mnohem větší říz, než ta minulá, snad proto, žes ty verše neodděloval do minislok a takto to nutí více číst jako provázaný celek. Ale zas ten konec mi přijde, že trochu vyhnívá, s tím bych si pohrála nejvíc, protože i když je báseň celá veselá a milá, tak zaseknu-li se v posledních verších, celý dojem je tak všelijaký...

Jo, starý a opelíchany.

:)) Milane, ty jsi rarach.

Příště bych na tvém místě ještě zvážila využití Járovy Akustické konstanty.
Z nejznámějších mistrových konstant si dovolím těm, co neznají, připomenout ty nejúspěšnější: Z domácích je to například "Bač bač jucharé" která je dodnes známá na Klatovsku, nebo velmi známé, podřipské "Kábrt". A ze zahraničních snad aspoň alpské "Hojdalálidy", za oceán proniknuvší "Já já jupi jupi já", a v Indii zdomácnělý pokřik fotbalového mužstva, které se dožaduje předčasného ukončení zápasu konstantou "Nehru, Nehru".

:D uděluji ti plaketu Járy Cimrmana. Tímto jsi překonal jeho dosud největší a odbornou veřejností nejuznávanější absolutní rým: "Naše staré hodiny bijou čtyři hodiny."