Požár v motorové sekci, vybuchující palivo. Marně zápasil Centrální počítač s poškozenou lodí, v jejíchž troskách nacházela posádka smrt.

„Opusťte Korzára!" hřměly amplióny, ale těch, kdo mohli uposlechnou, bylo žalostně málo.

Bioložka Formenová, nacházející se náhodou poblíž přechodových modulů, byla uchopena montážním robotem a bleskově vtažena do záchranné kapsle. Sotva dosedl uzavírací poklop, odpálil kadet Max poutací úchyty a zamířil k Zeronu. Planeta, kterou před pár dny opustili, mírná a přátelská, vhodná k osídlení, se teď měla stát jejich domovem.

Malebné údolí uvítalo ztroskotance záplavou pestrobarevných květů.

„Budeme tu jako v ráji," pronesla zasněně mladá žena a přátelsky poklepala robota, který ji zachránil život.

Fešný kadet s nelibostí sledoval její gesto, a když viděl rozzářená světélka, nejvyšší stupeň blaženosti u montážních robotů, neovládl se a v záchvatu žárlivosti vytáhl laserovou pistoli a vystřelil.

„Co blázníš, Maxi?!“ vyhrkla udiveně.

„Nemám rád tyhle tupé plecháče," mávnul opovržlivě rukou a zlehka pohladil její plavé vlasy. ,,Ochráním tě sám."

Něžně se k němu přivinula: „Nevím, kdy přiletí další expedice, ale s tebou, můj drahý, to bude nádherný život. Dlouhé roky báječného osamění."

„Dlouhé roky?" zarazil se a horečně prohrabával havarijní vak.

„Co je, Maxi?"

„Průšvih, drahá! V tom kalupu jsem si zapomněl přibalit náhradní baterie."