Zdravím všechny. V první řadě bych Vám všem chtěla poděkovat za přečtení a rady. Jak psal Jordy jedná je o jednu osobu po hodně složité situaci a až zas tak dalece nejde o knihu samou, ale příběh, který zůstává v hlavě..to jen tak na vysvětlenou. Jinak básnička leží několik měsíců na jiném internetovém serveru takže myslím, že je dostatečně uležená a přepisovat ji nebudu...zlepšovat se určitě chci. Ale nějakým volnějším způsobem. Píšu proto, že mě to baví a je to takový můj způsob relaxace. Jinak ale ještě jednou děkuji za rady. Určitě si z nich beru ponaučení :)

Já myslela ten, kde se nepracuje se sylabikou, teda počtem slabik, kterej je danej spíš rozložením přízvuku a melodie, intonace a podobně.Takovej, kde nebudeš hledat metricky shodnej verš s druhým, ale nemyslim básničku v próze. Volnej kde je třeba patrnej rytmus a členění do veršů, tak asi.

Nevím, jak Indigo, ale já myslela volnej verš ve smyslu plynutí myšlenek, může je klást na papír nesešroubované, prostě volně a pak přemýšlet,co s tím "materiálem" dál dělat. Taky přitom možná pozná, jestli inklinuje spíš k vázané nebo volné formě. Já se pokoušela psát volným veršem mockrát, ale z 99% se mi to po chvíli samo začalo "řadit" do "rýmových front".
Taky je možnost hodit to sem, vyposlechnout si komentáře a s odstupem (který se mimochodem vyplácí jak u poezie, tak u prózu) a za pomoci poznatků z komentářů se pokusit tu báseň napsat znova. Možná to bude stejná báseň, ale spíš ne...

Jasně, že volnej verš má taky svý zákonitosti, ale nemyslim si, že by se poezie dala naučit kdekoliv, třeba právě ve vázaným verši (naopak se domnívám, že to je sakra silnej kalibr).
S tím odložením pak souhlasim, ale trpělivých povah natož básnických je dneska pohříchu málo.
Na druhou stranu, když někdo začíná a stojí o komentář, o pohled druhýho a jinde nemá možnost, vložit by měl.

Jsou dvě. Jedna čte, druhá je v knize, a to myslím by bylo třeba kapku vypilovat, protože v první fázi používáš os.č.j. - já , a kousek dál říkáš - nikdo nedočte její příběh, dost to mate.Tedy hlavně význam sdělení. Kniha může být i metaforou, pokud nejde o to, že jsi četla konkrétní knihu a tímto nám sděluješ své vjemy z ní.

Svoboda ducha, bolest, pláč, závěrečný optimismus.Jo, to je čitelný.

Jinak využíváš klišátek, je třeba vzpomenou toho, že jedna věc se dá opsat nesčetně způsoby, hříva běžících koní, slané slzy, svítivé hvězdy a konečně rým sebe/tebe každýmu textu spíš ubliží, než pomůže. Když chceš ponechat význam hlavnímu slovu, využij alespoň básnických přívlastků, fantazii určitě máš.

Doporučila bych Ti, to co Tessa, zkus volnej verš, příliš autora nesvazuje a jde v něm využít i sporadického rýmu, pokud na něm trváš. Možná se soustřeď spíš na melodičnost, eufonii, co já vím.
Psaní je hra, někdy není na škodu vyzkoušet i jiné strategie.

Tomuhle rozumím, ještě si to pamatuju, jak volná jsem se cítila , když jsem si mohla číst, když jsem byla v příběhu a příběh byl ve mně a jak krásné a těžké bylo pak začít žít příběh vlastní...Ale možná jsi tou básní chtěla říct něco jiného a mně jenom vzpomínky sklouzly špatným směrem. Každopádně snaha o rýmy básničce spíš ublížila, klopýtá rytmus a s ním i myšlenka. Zkus to někdy volným veršem, nebudeš muset šroubovat slova kvůli rýmu a celé to bude mít úplně jiný spád...