Moje havlbrodské radosrsti
Odešla jsem do sálu, kde měl začít odpolední program Literární Vysočiny. Vybrala jsem si stůl až vzadu, na stupínku, abych měla fotopřehled. A sotva jsem se rozhodla usadit na místě, přišla milá dívka s dlouhými plavými vlasy. Pár vět pozdravení. Všechno bylo v tu chvíli jasné! Dota Slunská. Viděly jsme se snad jen jednou, dvakrát, na srazech Literu, ale přitom se okamžitě poznaly. Věřím, že i Dotě bylo příjemno ze setkání. Svěřila jsem se, jak je zajímavé pozorovat zdejší účastníky. A že cítím, že mi připadají známí, i když známí vlastně vůbec nemusí být. Nejlepší je, zeptat se. Oslovily jsme naši adeptku Vorony. A co byste řekli? Ano. Byla to Vorona. Odpolední program začínal. Nedalo mi zajít se optat ještě onoho mladíka s tmavým obočím, jestli náhodou není… Zasmál se, a řekl, že se pletu, že je Marek Řezanka. Juchúúúú. Další Litwebák. Nu, to asi ten novej internetovej server nebude úplně out. …bla, bla, bla…vyhlášení výsledků literární soutěže. (..taky jsem si odnesla ocenění, a to mi přišlo docela prima) Avšak pořád chyběl vítěz v kategorii Poezie. Schylovalo se k vrcholu. Na prvním místě stanula……………Hanka V.!!! Hurá! Hurá! Hurá! Víte totiž, kdo je Hana V.? Jasně, víte: Dota…Dota Slunská. A já jen urputně blahopřeji. Propuklo fotografování oceněných…a čas na další téma. Maratón čtení. Prima setkání nejen s lidmi, ale hlavně se slovy. Zajímalo mne, jak se to stane, že se čte na jevišti, nebo jen tak u stolu, kde leží autorská sbírka. A bezva. Slyšela jsem Voronu, Marka Řezanku, ale také mé rozmilé přátele z Literu. Mbonitku a Jardu Odehnala, co ho znám jen ze společného slabikového prostoru ve sborníku Stavitelé chrámu poezie. Nezklamali mne, kolegové z Literu. Uměli!!! A já byla hrdá, že Jardův a Jitčin web je i můj. Ostatně dostala jsem prvotinu Mbonity dárkem. Svou sbírku pošlu do Chrudimi na oplátku. I taková byla Literární Vysočina, místo srdečného setkání. Další vystoupení na pódiu patřilo Janě Jiráskové. Kytara páně Freie…pro mne super. A čtení JJ silně oslovilo. Přistihla jsem se, že vypouštím vnější zvuky, vnější obrazy, vnější podněty. J+F mne zhurta pohltili. Bravo!!! Jejich projekt hodnotím lépe než bluesové čtení pana Kříže a Krchovského. Konečně měl přijít před momentem zmiňovaný vrchol odpoledne - J. H. Krchovský. A tady si neodpustím několik vět. Krchovský, to je pro mne vždy jedna báseň!!! Nuž, ale báseň, kterou si čtu ve své intimitě. Nepřekonatelná paráda!!! Za to dám po krchovsku hlavu na špalek. Ale stejně tak můžu o páně Krchovském na LV referovat i takto: skvělý rétor, dikce, tempo, rytmus, úžas ze čtení. Byl perfektní. Jenže pointy a radost z veršů mi při hlasitém čtení jaksi unikaly. Ale nikoliv pro přednes JHK. Ten byl bezvadný. Bude to asi stylem textů. Jeho kousky se nikdy netáhnou na kilometry. A lidi, kteří si je čtou, nachází ve verších nepopsatelné potěšení pro pointu, která se zřejmě lépe vnímá čtená. Alespoň u mne to tak bude. Ale třeba jen lépe cítím očima, a ušima už trochu méně. Leč, všechno bylo moc, moc, moc krásně „krchovský“! Dík. Odnesla jsem si živý zážitek. Hodně bych si přála příští rok 2012 užít si na Literární Vysočině také sklizeň bohatou na litwebácké červencové žně… A kdyby ne litwebácké, což abychom zkusili svůj neohrožený LW literární projekt. Ozvěte se. Vy, kteří jste spřízněni chutí literárně žít a vymýšlet. Projekt společného čtení, ve společném hledání tématu, schématu, tvaru. Obsahu i formy. Nuž a proč ne? Je-li prostor a je-li čas. A téma je jen na nás? Zdravím…bylo mi fajn na Literární Vysočině
Léta Páně 2011, dne 18.7. věnováno autorem
mirkah
|