Dějí se chvíle...napsat v podstatě něco tak banálního a přitom tak působivého, za to tě obdivuju a to nemluvím o tom, když jsou chvíle slyšet a to nemluvím o tom, čím tak báseň končí. Moc hezkej zážitek. Dík.

Ať dotkla se mě něha pohledem,
ať žhavým uhlím v koši železném
zas znovu čtu, než hodím kamenem
Proč tato báseň, dokážu se ptát
či pouhá slova vnímám akorát?
Když srdcem čtu, pak nemohu se smát...
**

Vlny si hoví i na pouštích…,
kdo as jim čechrá zlaté linky?
Těm z moře písku — Chamzin…, …tich.
Mořským zas Mistrál… — kudrlinky.

Rád mám tvá moudra i pousmání.. a tady je to v jednom!

veľmi dobrá " hra " so slovíčkami a samotnou myšlienkou...

ani nevíš, jakou jsi mi udělal radost veršem "dějí se chvíle". Tohle je pro mě fajn miniaturka, protože zcela solidarizuju, ač technik (nebo právě proto), s názorem, že "vesmír se neskládá z atomů ale příběhů":)

chi, chi, já vím že téma je podobné, moc dobře čteš, ale připadá mi hodně důležité, proto se vracím na břeh bez konce znovu:)

od moře vody a písku jsem se najednou octla na Měsíci s jeho "moři".. možná proto, že o Měsíci taky často nevím jestli se směje na nás.. nebo nám :)

dvě nekonečna vedle sebe, někde mezi nekonečnem vody a nekonečnem písku, tuším skryté ještě třetí - nekonečno slov. a to se směje docela určitě na tebe.

Sendy, i Tobě dík za přízeň. Těší mne i Tvé vyjádření, že Ti v textu ještě cosi chybí. Tak to má být. Vždyť nejsme navlas stejní a rozmanitost světa i lidí je náramná věc;-)

Tesso, dík, jak přesně jsi trefila!

V dunách moře i na vlnách pouště jsou chvíle stále vteřinu od věčnosti. A lidského ducha se tam zmocňuje fascinace prostorem i časem. Líbí se mi tvoje přemýšlivé básničky.

Tvoje miniaturky jsou dvojího druhu. Buď jsou to momentky spatřené okem fotografky, nebo hrátky s písmenky a slovíčky. V obou hromádkách si vždycky vyberu něco pro sebe. Tady mi ale cosi chybí, aby byl obrázek plastičtější. Ale možná jen špatně chápu.