Asi se každej text dá upravovat a každej do aleluja.

Ale tady, když Tě čtu, jako bys v sobě nosila básníka ze starý Prahy.
Je tam kus ženskosti, tak asi akorát, aby básnička nemohla působit příliš přecitlivěle, na druhou stranu má velmi emotivní základ, co nelze minout, obejít, nebo zahladit. Ta náplň je vyvážená a to občasný klišé (co v jistých momentech možná nejde říct jinak) se dá tak v klidu pozřít.
Obdivuju se Tvému mladému talentu a rozhodně vkládej častěji.:)

No, jak myslíš. Ráda bych si to klidně poslechla, teda spíš přečetla, i když jsou subjektivní. A tak..budu to brát jako pozitivum, ted

Asi mám pár subjektivních výhrad ke zpracování textu, ale ten je v celkovém vyznění natolik rozcitlivělý, že se k němu výhrady prostě nehodí.

Nehodlám skákat. Na to asi zas tak silná nejsem. Spíš o tom letu a dopadu napíšu básničku. Děkuju, dyť víš.

v kajaku sem seděla jednou. nemám z něho dobrej pocit. :O přirovnání fajn. děkuju. :)

Děkuju, jsi moc hodná. Právě toho se bojim. Že sem budu chodit často a vás to přestane bavit. Nechci nějak zevšednět. Myslim, že toho tak moc nemám na rozdávání..tak to servíruju po kouskách.

svý starší texty, co po tobě čtu mi přijdou všechny stejný. asi se bojim, abyste se nezačali nudit, nebo co. :O
:)

jednou jsem někde četla, že i silný holky vobčas skočej..
tak snad ať máš sílu zvládnout tu chuť skočit
napři ji raděj do síly zůstat na mostě, někdy je to daloko těžší..
ráda tě čtu, rozumim tomu co píšeš, dík za to a nejen

na plicích nebo v plicích...je to fuk, dejchat se nedá a umřít se může....ale to sem fakt asi nepatří /autorka snad promine):)

Je to slunce, které nechá pohupovat vzpomínky na vlnách melancholie a Vltavy..a pak zapadne a tma si vybere svou daň..tyhle já můžu, básničky, co se se v půlce překlopí jako kajak a místo idylické projížďky má člověk najednou plný plíce vody

Konečně další rumový pochutnání, teda pochutnání od rumový :) Už jsem měla absťák... proto se přidávám k Jardovo prosbě - zaskoč častěji a hlavně, nakrm nám duše svejma věcma, stojej za to. Tvá fantazie, metafory a vidění světa v poetickým rouše tomuhle webu sluší.

dobře, díky. No jo, já sem ráda, že ještě píšu o láskách. Možná skočim na rumíka. A mosty nechám na jindy. Vlastně se bojim vejšek. Za ty záděry děkuju, poslední dobou mě trápěj a vzpomněla sem si na pátek, utrhla se mi tam jedna a pěkně to bolelo teda. Někdy budu psát třeba o radostech, až na to bude čas nebo tak něco. dík že ses stavil, vážně.