Asi nerozumím třetímu verši.Snad kdyby separátně, ale možná chápu pro tu znělost, však nesouhlasím.Smích bych pro tentokrát umázla. A rým mi dělá starosti.Leží bych nechala ladem se smíchem a závěrečnou potencionální gradaci rozložila s entrem na modřiny (samy o sobě).

modřiny
v barvách pýchy

...nemusíš souhlasit s každým rýmem, který Tě nutí svazovat. Kord ponechej v pochvě a dovětek otevřený.

mňam, hned jak jsem sem vlezla, tak jsem si tu pochutnala, poslední tři řádky se mi líbí úplně nejlíp

tak nějak se nebe dnes tváří, jako báseň tvá,
snad dík za slova, co k sobě řadíš tak, až dech berou
a já je smím číst..

děkuju

tohle je pro mě zkrátka odžitá poezie
dohadovat se, co nahradit čím, to já nedovedu, nejsem teoretik, ale vždycky poznám, co je opravdový, a tohle prostě je

do kůže by šlo, tak kdybys byl tak hodnej..

vážně?
zvláštní, hezký!

díky, jardo

ono byl původně verš 2 : do nohou prstů bříška boří
takže stehna byly jen jednou, ale znělo mi to pořád nějak divně
jako prsty u nohou a ne bříška prstů
a prsty u nohou /nevim proč/ nesnášim