noční mráz města se sápal po kůži
chytly jsme jedničku a svět se míhal
na tramvajových zastávkách vždy někdo
popobíhal

ticho se válelo v kolejišti
pod koly to sem tam zaskřípalo
a kolem lampy svým ošklivě žlutým světlem
upalovaly něhu

přecházely jsme na červenou
ty jsi tam stála jak na druhym břehu
s rukama v kapsách a čekala jsi

kdybych mohla uplavu do tebe
ale nešlo to
nohy mi přimrzly k zasněženému chodníku
a já to musela nějak ustát
tak jsem přihlížela
jak každá z vás řekla několik slov
a jak jste každá úplně jiná

na přivítanou se pilo z lahví
pak zpátky do mrazu /kdyby ses viděla/
z výrazu ti šlo skoro číst

oči se vpíjely do ďolíčků úsměvu
na spodním rtu jsi celý večer
nosila minimálně půlku světa
a horní byl ten zbytek

ráno jsem se probudila v něčí náruči
a bála se otevřít oči
co kdybys to nebyla ty?

nebyla protože
tvoje ruce by se třásly