|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
- na útěku pak škobrtnu o práh -
- trochu se obětovat –
zalhal jsi
a nevím už čí jsem a jestli vůbec něčí
v bezmoci
nad ránem
mi něžní skřivánci
vyklovali oči
- bezmoc -
otáčíš se – nechceš vědět
jak se vší něhou pářu švy
dělím pak slova
na krásné lži
a ta zbylá
ta co se nepatří
- zaříkávání pro zapomínače snů –
z výšky pak vidím tvé město
vypadá jako smrtihlav a tak ukazuji na sever a říkám
tam bydlím
přímo v jeho očích
možná přikývneš
možná se ani nepodivíš
Léta Páně 2012, dne 2.3. věnováno autorem
irem
|
|
|
|
|
|
|
|
při první se mi skoro zastavil dech. ano, to je ten pocit kterej cítím, když zjistím, že mi někdo koho miluju lže... jak jednoduše vyjádřený a tak působivý, až na dřeň. a u nervu bodlo při druhé.
moc parádně napsané.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
tak málo slov, a tolik toho vypoví...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
mám veľmi rád takéto výpovede... a ide ti to skvele...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
zaříkávám, zaříkávám, zaříkávám
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
:) to je sedne..něžní skřivánci klovoucí oči..
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
nevíš čí jsi a jestli vůbec něčí
tvé dílo však o opaku svědčí
jsi družkou něhy v rozpáraném gestu
co slovům o lži slouží za nevěstu
;-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
tyhle verse se mi moc libily, dokazala jsem se ztotoznit
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
čtu a říkám si, že je to o mě, jakobys
otevřela mou knihu života , vyrvala z ní několik slov,
ještě z nich čouhaj kořínky, natahují se zpět, ale už ví, že chtějí exitovat samostatně..
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
S něhou párat švy a dělit slova na krásné lži... Pořád se kolem té myšlenky točím. Moc hezké. První dvě pro mě moc povedené, poslední trochu mnohoslovná.
|
|
|
|
