Vřelé díky za široce rozepsaný koment. Přesně tohle jsem chtěl. Dnes večer nemůžu, ale snad se sem do konce týdne vrátím na tak dlouho, abych ti odplatil stejnou mincí. Ale s dovolením do soukromých zpráv.
Hezký zbytek večera.

Je to naprosto pochopitelné.

Tak tedy:
Většina toho co píšu se nějakým více či méně vzdáleným způsobem dotýká mého ústředního tématu a tím je domov.

Nemám žádné finty ani osvědčené nářadí a nástroje. Prostě píšu, co přijde, co se děje okolo – většinou zpracovávám motivy z každodenní reality, ze vzpomínek a útržků snů. Někdy něco “přiletí odnikud” … buď si to zapamatuju do večera a zapíšu nebo to zase zmizí.
Občas něco publikuju jen tak jako pokus nebo provokaci, i když s tím sama nejsem úplně spokojená. Nejsem technik slova. Neumím se k textu vrátit a cizelovat ho podle básnických kritérií do požadované formy a přesně daných rytmů a stop. Zacházím se slovy snad trochu lehkovážně – zkouším, kam až s nimi můžu zajít ale vždycky jen v hranici, kterou vymezují mně vlastní a blízké jazykové prostředky a omezenost aktivní slovní zásoby, která se b-hužel stále ztenčuje a je vytlačovaná angličtinou, kterou používám v práci, ve které často čtu a poslouchám a myslím.

Na psacím stole mám sešit v černých deskách, který používám svým způsobem jako deník, spousta textů, které tu mám jsou prostě jen neupravované přepisy a úryvky z něj. Jen málokdy píšu cíleně nějakým způsobem, to potom nekončí v sešitu, ale rovnou v počítači a jedná se většinou o reakce na nějaké diskuse (např. napodobitelnost stylu nebo autorského rukopisu)

Nemyslím, že bych se lišila od Vás ostatních víc než se liší každý další jednotlivec tady.

Nu, doufám, že Ti to alespoň částečně odpovědělo a zajímalo by mě, jak to mají s procesem psaní ostatní – kupříkladu Ty?

Proces psaní, milá Irem. Odkud přicházíš k tématu, kudy se do něj pustíš. Jaké nářadí jazykový her a básnických fint máš ve své dílničce.
Jestli jdeš po ulici a něco tě tne. Ty se zastavíš vytáhneš notýsek a črtáš nápady. Nebo máš doma na pracovaním stole rozpracované schéma směřování vlastní poezii a každá báseň je jen díl skládačky, násilně napasový do daného schématu.
Tvoje poezie je jiná. Jak kdybys byla někým jiným než mi ostatní tady. A proto se ptám. Jestli jinakost poezie je dána především jinakostí tvého vidění světa, nebo rafinovaným schématem.
Snad je to aspoň trochu pochopitelné.
Díky a hezký den.
JH

Jan:

Kde pro hosty nakrojí chleba. Oni. Dům, domov v tom smyslu, ve kterém zde to slovo používám, je málokdy tvořen jedinou osobou.

Mnohokrát děkuji za čtení a komentáře. A přiznám se, že si nejsem úplně jistá, jestli správně rozumím tomu, co si představuješ pod pojmem "umělecké schéma". Zajímá Tě výstavba jednotlivých textů a práce s nimi nebo snad motivy či všeobecně proces psaní nebo něco docela jiného?

kde pro hosty nakrojíM chleba? Nebo to jen špatně čtu?
Docela by mě zajímalo tvé umělecké schéma. Protože tenhle podle mě neroste na zelené louce a bez přípravy. Akorát je pro mě to schémá záhadou.
Jinak čtenářská spokojenost!

ha, poezie... a dobrá, díky

...uf. Jako když odevšad fouká...

Ano ... v podstatě téměř vším, co kde publikuju jen dokola omílám ta samá témata a ten samý ústřední motiv.

Velmi zvědavá :) označuju si tak sama ve svém šuplíkovém archivu jednotlivé celky. Ty v závorkách jsou uzavřené, ty bez závorek buďto ve výstavbě nebo určené k předělání.

Děkuji za zastavení a komentář.

Velmi poetické, sahající daleko za horizont slov.

Jsou to v podstatě střípky jednoho tématu, rozhodně ne bezcenné...

ozaj, ešte som chcela..aký zmysel má to, že dávaš nadpisy/názvy/ do zátvoriek?
akože sú, aj nie sú? alebo je to upútavka? alebo aby si ich ľahšie našla medzi ostatnými? úsmev..alebo?

/zvedavá, čo?/

už včera som viackrát prešla tvojimi slovami a nie a nie a....dnes
odrazu som si to posunula do vlastných úvah a.... z domova je Domov..žatva je Žatva..tma je Tma..

zovrelo mi hrdlo a zamrazilo ma až do končekov prstov

vracím se.....a nehledám tu mír
/nečuduj sa príliš, často čítam takto po svojom/

A dala bych krk za to, že makový květy byly vždycky černý. Jen to vidím až teď.
Pro mě dobrej text. Dost dobrej.

na každého působí význam slov podle toho jaké má stím zážitky,
nejsem renomovaný kritik, abych rozebrala dílo tvé odborně, snad to nevadí,
píšu jen to co báseň vyvolá, a tvoje vyvolávají silné zážitky co nadělám
a někdy se sejde toho víc a kůň aby to unes, to je fuk jsem silná jak kůň, trenink z dětství, kdy jsem tahala pluh místo koně a orala pole pod brambory, dnes úsměvná historka tehdy ne, minulost si nesu ať chci nebo ne, je to jak hluboká rána zhojená jen napovrchu, tak snad se nezlob, že jsem se tak otevřela, tam kde se to nepatří-pod dílem..