|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
pozvánka do rodného domu
na klíně košík plný holoubat
maminka něžně škube hlavičkami
a skládá mrtvolky
do sněhobílých řad
a dobří holubi se vrací a nosí špatné zprávy
o prázdných hnízdech
o jarním tání
o vodách
které strhnou mosty
a dravá řeka dělí kuchyň na dva světy
maminka vládne smrti
a hosté mají hlad
Léta Páně 2012, dne 4.5. věnováno autorem
irem
|
|
|
|
|
|
|
|
viz Olunkas
a ještě tohle:
'a dobří holubi se vrací a nosí špatné zprávy' nemám slov.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Verše drmatické obsahem, avšak plné života, jaký opravdu je.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Možná by jedenácté přikázání mělo znít: Neoddělíš (smrt od života)...
Tvoje báseň je plná mrtvých holoubat a přesto ve mně probouzí...co vlastně? Když napíšu pohodu a vnitřní úsměv, asi budu za cynika. Dobře, tak tedy - pocit, že svět je v pořádku. Protože i špatné zprávy, povodně a prázdná hnízda jsou součástí našeho života. A maminka - vládnoucí smrti - drží (alespoň pro tento okamžik) jeho běh pevně ve svých rukou.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
prostředek je posmutnělý, zbytek pro někoho možná taky, pro někoho jen realita, nezbytnost života. připomnělo mi to, jak koukám na smrt já, holka z města a jak na ni kouká moje babička z vesnice - diametrální rozdíl. dobře a moc výstižně napsané.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
nejsem básník, jenom laik, a tak ti nenapíšu proč a čím tak tvoje báseň okouzlila, jenom za mně...je krásná
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tesknosmutná atmosféra na mě sáhla.
Víš, co mě malinko rušilo? Ty spojky a. ...a skládá, ...a dobří, ...a dravá, ...a hosté.
|
|
|
|
