Spojená srdce,navzájem si patřící,
Vytváří ráj a není jen snem,
tvá kůže voní mi lékořicí,
či snad anýzem?

Filosof jakýsi,
řekl kdysi,
že neexistuje dokonalost.

Nebyla to hloupost.

On......
vlastně ani nelhal,
protože tě neznal.

Proč vše má svůj konec?
Proč ne jen začátek,
a potom průběh,a žádný zvonec,
snad jen,,přetočit nazpátek...

Jako matematik,
co sčítá,násobí dělí,
vzdávám ti hold můj anděli!
skládám k sobě ta správná slova,
by za rovnítkem vycházelo,stále znova........
..........

Ta rovnice dnes už neplatí.

Jen čelo se při vzpomínce zkrabatí.
Do tváře vloudí se bezmocný výraz,
mrtvé srdce s prázdnou duší,
tančí nejsmutnější waltz.
Ze vzpomínek úzkost a chuť na pastis.
V prázdné mysli jen hnízdo krys,
co hryzajíc vydávají jedinný tón.

Jsem žijící Filemon,
co navždy ztratil svou Baucis.