Natali, jméno, které jsem si vždycky přál, pokud budu někdy mít dceru. No a u jednoho porodu jsem kdysi asistoval, u dítěte, které se zdálo být mou vysněnou holčinkou.
No jo, i ta žena se pozdávala být vyvolenou. Opak ale byl pravda, byť to nebyla její vina.
Když o tom zpětně přemýšlím, odehrálo se to neuvěřitelně rychle za ty dva roky vztahu, který neměl budoucnost asi už od začátku.
Prostě jsem ji někomu přebral. Krátkovlasou, pihatou jednadvacítku, která nebyla spokojená v pětiletém vztahu, kterým se jen vezla. Koukalo jí z očí, že potřebuje změnu, no a já byl zrovna poblíž. Mezi rande a prvním sexem byla strašně dlouhá doba. Asi dvacet minut trvalo, než jsem se chytil, protože jsem se fakt nemusel ani snažit, abych zasunul. Prostě k tomu došlo. Ale tenhle sex ještě neměl za následek vysněného potomka. To až některý další. A budete se divit, že vím, které milování to přesně bylo, protože u valné většiny párů dojde inspirace, nezbývá chuť, a prodleva ve frekvenci je prostě nevyhnutelná.
No paradoxně to byl vánoční (asi) dárek.
Věděla to. Prostě to věděla už po týdnu, že je v tom. Po periodě zkraje ledna šla k doktorovi a ten to prostě potvrdil.
Je až k neuvěření, jak těhotenství působí na chlapa. A já si ho fakt užil. Měl jsem celodenní nevolnosti, nejluxusnější jídlo pro mě bylo kuře se šlehačkou a nutelou, tloustl jsem (a to mi zůstalo), furt se mi chtělo čůrat, ale prsa vyrostla jí.
Z nula na tři bylo fakt dobrý.
V den porodu jsem byl klasickej "chlapák" zmatkař. Třeba při stupňujících se kontrakcích jsem se ptal, co jedla, že ji bolí břicho (rodila o týden dřív). Taky musím podotknout, že v době porodu jsem měl řidičák jaksi v čistírně. Naštěstí na to zákon pohlíží shovívavě. Je to výjimka, můžete přivézt, nikoliv však odjet. Nechytli mě, to až na cestě ze zapíjení, ale to je jinej příběh.
Dodnes nechápu, proč se musí platit za přítomnost otce při porodu. Zpětně ale vím, že bych za ten zážitek zaplatil cokoliv. Dal bych to znova. Nadávky, skákání na balónu, tu koupel, když praskne voda nevhod, krev, skákání sester po břiše, nástřih, i střih pupeční šňůry.
Neopakovatelný zážitek.
Pointou tohoto zápisu je, že Natálce bude osmnáctého září deset let, a já jako otec totálně selhal. Osm let jsem ji neviděl, její matka je vdaná, šťastná (doufám) a debil, který ten zázrak pomohl stvořit, je nezajímá.