Díky všem za návštěvu a komentáře. Určitě si něco z nich vezmu a popřemýšlím, ale v něčem zůstanu i stejná, protože to je taky dost důležité. Přeji hezký den.

Už jsem ji četl, něžná, křehká, prostě Tvoje veršování.

Má svý okamžiky, který mě dostaly, ohýnky z usmívání, střípky z natažených dlaní...Možná by stálo za to pouvažovat o kontrastu, by vyniknula ta fantazie o pocit. Ona by k marcipánu asi kyselá okurka nesedla, ale možná by se našlo něco, co by tu chuť vyzdvihlo a podpořilo.

A přece klokotá!

Znormalizovat by bylo dle mě to nejhorší, co bys mohla udělat. Tohle je tvůj způsob vyjádření a udělat z něj něco, co se snad dá nazvat „normální" by bylo psát to na zakázku někomu jinému(což mi nevadí, je-li to záměr). Tvé básně se vyznačují křehkostí a intimitou, někdy je jí tam možná na něčí vkus až příliš, právě v téhle velká míra zdrobnělin působí trochu přejemněle a možná skutečně ubírá na přesvědčivosti. Co se mi tam líbí, je klokotající vůně, ta má šťávu. :)