LitWeb

Registrace

Kontakt

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

Prošlost času

Po střípcích sbírám lásku
jak roztříštěné zrcadlo
co klouže po podlaze
a v mojí mysli touha
chce šipkou na dno
do černa kalamáře

nasáknout stavem - fuk

Do rámu na zdi
jak stará flexareta
mapuje duše má
roztodivnost stínů
a tichý klapot je
recyklace citů

z odpadu srdečního koše

A průvan v oknech?

přece sny...

Léta Páně 2011, dne 16.5. věnováno autorem labuť

Kategorie: Poezie ostatní


	17.5.2011 \| 13:45 Cinda

			Tak "stav fuk" bych občas ráda dosáhla dřív, než mě sešrotuje "recyklace citů z odpadu srdečního koše". Tyhle dva momenty básně mě okouzlily nejvíc.

	17.5.2011 \| 7:31 Dota Slunská

			přece sny...jo, oslovila mě.

	16.5.2011 \| 17:17 JC senior

			..stokrát zkus roztříštit zrcadlo, vždy v každém střepu spatříš tu samou tvář...

	16.5.2011 \| 13:41 Tessa

			První sloka mě, přiznám se, nijak neoslovila, ale ze druhé na mě vykoukla perla: a tichý klapot je recyklace citů z odpadu srdečního koše..jo, tohle jo

	16.5.2011 \| 11:44 newivo

			Druhá sloka tvoří grunt díla, jemuž lze po stránce literární techniky stěží co vytknout