čakala som, že v závere ma snáď niečo prekvapí..očarí

takto..pekné a milé obrázky, no potrebovali by asi ozvláštniť

Díky za návštěvu a komentář... kdyby běhal bez kalhot asi by to bylo ještě horší... ale asi jsi chtěla vyjádřit něco zcela jiného...

Díky, Doto. A právě to rozpoložení a nálada pak mají vliv na vnímavého čtenáře, kterého potěší.;-)

Díky, Jardo, za Tvůj komentář. Upřímně říkám, že to, jak si vedla tahle básnička a stále vede a serveru, kde jsi ji četl, zarazilo a překvapilo i mě. Vznikla spíš, jako pohodovka jednoho letního odpoledne a nečekala jsem velký ohlas... Z toho plyne, že když má člověk pocit, že to je to pravé a nebo naopak není, nikdy to tak nemusí dopadnout. Vždycky je to o vlivu na čtenáře a jeho momentálních pocitech, pokud to není erudovaný kritik... A přiznávám, nějak jsem o prázdninách nestíhala.

jako rozumim - je to rýmované a romantické ... ale já jsem se zasekla prostě na ,,malý kluk běhá po lese
v kalhotách ..." - a teď co ? pak už to nemůže člověk dočíst vážně

Dokážu si představit, že pohled na (nejen) kučeravýho kluka umí spustit spoustu nostalgickejch vzpomínek na vlastní dětství. Taky se mi to stává. Z takových nálad a rozpoložení pak vznikají básně, jejichž ambicí je především vyznání a samotná radost z jejich psaní. A věnování tomu, kdo je „způsobil". :)

Díky Vám všem za milý kometář a zastavení u mne.

v kalhotách dírky poznávání
slavičí trylky po kapsách
kdo z nás
kdo z nás a zda-li
v skořápkách plachých upouzdřil věčné projádření
nebo jen všecko všecko
to čeho jsme se vzdali...

Milá hříčka, ketrá dokáže vrátit do dětsví i toho, kdo nikdy kaštany do krmelců nesypal.
;-)

přijde mi to, jako ze sbírky básní pro děti, ano, tam by to bylo moc fajn