|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
..* K(5) C(5) A5..
Zvonky už na louce odbíjí klekání
Srdíčka prašníků promluví z nich
že slunce zametá vlasy své do strání
aby pak strbouly vzala noc do dlaní
odměnou za něhu korunek posledních…
°
Zvonkohry na louce cinkají po kraji
Stonky jak provázky pro každý tón
když slunce znavené zívá své hajají
a v cestě červánků chvěním se opájí
Pro rytmus rozkvetl samozvuk idiofon…
Léta Páně 2011, dne 25.5. věnováno autorem
šuměnka
|
|
|
|
|
|

|
|
On idiofon svádí ke kapku jiným náznakům.
Nicméně text vnímám jako výraz nevinnosti, na který si možná dovedu rozpomenout právě pro obsah.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
to slovo "poroučím" tu asi nejvíc říká I ženy bez nápadu mohou verše psát a do okolí zdrobnělinku občas vpašovat pro úsměv bláznovství, pro vetešníka...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Nelze Ti upřít určitou "vypsanost", přesto si myslím, že pro dospělého čtenáře je toto příliš nenápadité a zdrobněliny v textu mě také "neberou".Pro dětského je to zase "zazděné" idiofonem, strbouly a prašníkem...
Ale jak vidno, své čtenáře jsi tu už našla. Já se poroučím.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Každá zvonkohra potěší, na věži, na louce i na LitWebu.. ;-)
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Příjemná procházka při západu slunce...třebaže jsem v každé sloce rytmicky zakopla (5.řádek nesedí k 2.),ale neva, tráva je hebka a voňavá, skoro by se chtělo upadnout;-)
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Je taková křehká a rozhoupaná a květinové motivy to je moje, však nejen proto mi bylo u ní hezky. Celková atmosféra je chytlavá, přímo lapavá, člověk se do ní musí chtě nechtě ponořit. Třebaže ten idiofon tam rytmicky trošku skříp.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Měla být lehounká, milá, jako chmýří a světlo té chvíle a taky taková je. Ač se taky běžně u lidiček, láseček, ahojíků a jiných zvrhlostí naježím, zde mi zdrobněliny nevadí, protože zapadají do toho, cos chtěla sdělit, nejsou tam násilně přeslazené. Pěkná citlivá náladovka.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
pak ocením nástin, protože má-li čtenář alespoň trochu pochopit souvislost, je to pro něj snažší takhle - kolikrát jsem psala složitější báseň, ale odezvy čtenářů jsou posléze rozpačité - lidi všeobecně upřednostňují snadnou cestu a neradi namáhají mozek - neříkám, že je to správné, já dělám opak, ale tohle je jedna z těch poetických hračičkových říkanek, co svou něhou osloví i děti a tak to bylo brané... / těším se ovšem na alternativu /
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Vlastně máš pravdu - asi právě tím, jak se to sešlo, tak to na mě tal působilo, první dojem... Možná by pak nebylo od věci popřemýšlet o jiných slovech, metaforách...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Ono je to těžký - zvonek je dané slovo květeny - a má-li zvon kostela srdce - má logicky zvonek srdíčko - to je prostě dané a není hnutí / já na zdrobnělinky normálně také nejsem / - stejně tak, normální, velké zvonkohry jsou na provázcích, takže tady je to také bez debaty a korunka - zvonky prostě mají korunky, jako fromu květenství - ačkoli je správně koruna - tak oproti lilii je to dle mého korunka - tak sorry - tak nějak se to sešlo
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Je tu na mě hodně zdrobnělin: "korunek", "provázky", "srdíčka", zvonky"...
"Každý tón" mi neladí s "idiofon"...
Ale atmosféra parádní, vidím západ slunce, slyším zvony odbíjet chmýří pampelišek a ve stínech aleje povadlou korunu čekající na ranní polibek...
|
|
|
|